Spalování dřeva: Teplo domova, nebo tichá hrozba pro zdraví?

Při pohledu do českého obýváku v zimě není těžké pochopit, proč je topení dřevem tak populární. Plameny, které se mihotají v krbu, praskající polena, jemná vůně kouře — to všechno v nás vyvolává pocit bezpečí a klidu, stejně jako v dobách pravěku. A k tomu všemu zůstává dřevo pořád levnějším zdrojem vytápění než plyn či elektřina, což obývákové romantice dodává i racionální rozměr. Jenže ona idyla má i  svoji temnou stránku: při spalování dřeva se uvolňují látky, které zdraví rozhodně neslouží, ba právě naopak.

Když v domácích kamnech hoří dřevo, nevzniká jen teplo, ale také směs škodlivin, které se nepozorovaně šíří po místnosti. I moderní topidla uvolňují jemné částice PM2.5 a PM10, oxid uhelnatý, oxidy dusíku, těkavé organické sloučeniny a polycyklické aromatické uhlovodíky - tedy koktejl, který má k poetice přírodního dřeva stejně daleko jako smogová mlha k horskému vzduchu.

Nedávné výzkumy ukázaly, že při běžném provozu krbu nebo kamen může koncentrace prachových částic uvnitř domu stoupnout až o 200 procent. Během čtyř hodin topení se hladiny PM2.5 vyšplhaly i k hodnotám kolem 195,83 μg/m³ - tedy třikrát nad běžný stav a mnohonásobně nad doporučeným denním limitem WHO, který činí 25 μg/m³. A to už není drobná odchylka, ale čisté riziko pro plíce i kardiovaskulární systém.

Nejproblematičtější je samotná obsluha topeniště. V okamžiku, kdy se otevřou dvířka kvůli přiložení polen, koncentrace škodlivin vyskočí o 250 až 400 procent. Krátká chvíle, která však vdechovanému vzduchu vtiskne mnohem těžší parametry.

Jeden dům, jeden komín — a my si řekneme: trocha kouře, která se rozplyne. Nic hrozného. Ale když tisíce domácností v zimě spalují dřevo, často ve starých kotlích a nedostatečně vysušené, výsledkem je hustý, šedivý vzduch, který se v údolích nebo při teplotních inverzích nemá kam rozptýlit. A právě tato lokální topeniště se v Česku stávají jedním z nejvýznamnějších zdrojů znečištění: uvolňují jemné částice PM2.5 a PM10, benzo[a]pyren i další karcinogenní látky v množství, které s čistým svědomím nelze označit za marginální.

Data navíc mluví jednoznačně - domácí vytápění přispívá k emisím PM2.5 z více než poloviny a v topné sezoně se na koncentracích těchto částic podílí zhruba z padesáti procent. V některých regionech už dnes znečišťují lokální topeniště ovzduší více než veškerá doprava dohromady. V oblastech, kde se dřevem topí nejčastěji, pak koncentrace škodlivin odpovídají úrovním, které známe spíše z nejrušnějších měst než z poklidně idylických vesnic. V tom tkví celé kouzlo topení dřevem: úspora pro jednotlivce, zato účty – zdravotní i ekologické – platíme společně.

Konečné emise neurčuje jen konstrukce topného zařízení, ale také kvalita paliva a způsob obsluhy. Moderní kamna mohou splňovat všechny normy, ale nevhodné palivo či špatné provozní návyky je dokážou během chvíle srazit na emisní úroveň zastaralé techniky.

1. Palivo: vlhké dřevo jako nejrychlejší cesta ke kouři a jedovatým látkám
Kvalita dřeva je úplný základ. Suché palivo pod 20 % vlhkosti hoří čistěji, účinněji a produkuje výrazně méně pevných částic. Jakmile do kamen putuje mokré dřevo, energie se místo spalování zbytečně vyplýtvá na odpařování vody, teplota klesne a výsledkem jsou násobně vyšší emise PM a polycyklických aromatických uhlovodíků. Jinými slovy: mokré dřevo jen čoudí, nehřeje a zanáší všechno, co mu přijde do cesty — kamna, kouřovod i komín. Ideální vlhkost se udržuje mezi 12–20 %.

2. Údržba: zanesený komín má špatný tah
Komín je něco jako dýchací trubice domu. Jakmile se zanese sazemi, začne se „zadýchávat“ i topidlo, a s ním celé okolí. Slabý tah, vrstvy usazenin a kouř, který se obtížně dostává ven — to je spolehlivý recept na horší spalování i vyšší zátěž pro okolní vzduch.

Při topení přitom nevzniká jen neškodný popílek, ale i kreozot: tmavá, lepivá, dehtovitá hmota, která se ráda usazuje na vnitřních stěnách komínů a kouřovodů. Pokud se pravidelně nečistí, začne zužovat průchod, brání proudění vzduchu, zvyšuje spotřebu paliva a v krajním případě může způsobit požár komínu.

A nejde jen o technický problém. Kreozot obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky — látky, které odborníci řadí mezi pravděpodobné karcinogeny. Vdechujeme jich sice jen stopová množství, ale při dlouhodobém vystavení mohou zvyšovat riziko některých typů nádorů. To, co se usadí v komínu, totiž dříve či později skončí i ve vzduchu, který dýcháme.

Čistý komín není luxus, ale základ. Bez něj se čistého spalování dosáhnout nedá.

3. Provoz: malé chyby, velké emise
Největší nálož částic nevzniká při samotném hoření, ale v okamžiku, kdy otevřete dvířka a přiložíte. Studie Univerzity Surrey (2025) potvrzuje, že hladina částic v tu chvíli vyskočí o 250 až 400  % oproti běžnému stavu — krátká epizoda, která však vzduchu v místnosti dodá parametry, jež by si dobrovolně nevybral nikdo. A netýká se to jen starých krbovek. I moderní kamna umí nadělat neplechu, když se s nimi špatně zachází — například se přikládá moc dřeva najednou nebo kamna nedostanou dostatečné množství vzduchu, takže oheň doutná místo toho, aby dobře hořel. A právě v těchto chvílích, hlavně při přikládání, se do vzduchu vyvalí velké množství kouře a jedovatých plynů.

Doutnavý režim je v tomto směru obzvlášť výkonný — dokáže vychrlit čtyřikrát až pětkrát více PAU než dobře hořící oheň. Nízká teplota, málo vzduchu, krátká doba hoření: to je kombinace, která z kamen rychle udělá malý zdroj velkého znečištění.

Stručně řečeno: to, jak se k ohni chováme, určuje, co se nám vrací zpět do plic.

Kouř z kamen obsahuje hustou směs látek, které dokáže našemu zdraví pěkně zavařit. Nejmenší částice, PM2,5 a ještě drobnější PM0,1, pronikají hluboko do plic, některé dokonce vstupují přímo do krevního oběhu. Nesou s sebou karcinogeny, zejména polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH) a benzen, které mohou poškodit dýchací cesty, poškozovat kostní dřeň a zvyšovat riziko rakoviny. K tomu přidejte oxid uhelnatý (CO), tichého zabijáka, který se tvoří při nedokonalém spalování – váže se na hemoglobin a brání přenosu kyslíku do tkání.

Krátkodobý kontakt s kouřem se okamžitě projeví bolestmi hlavy, závratěmi, nevolností a podrážděním očí, nosu, průdušek či krku. Pokud však člověk tyto zplodiny dýchá dlouhodobě, roste riziko chronických plicních onemocnění, srdečních potíží, infarktů i rakoviny plic. Nezůstává však jen u toho – mohou být zasaženy i mozek, játra a ledviny, lidé s diabetem mohou mít větší potíže udržet cukr pod kontrolou.

Domácí spalování dřeva stále hraje v Česku obrovskou roli – podle ČHMÚ tvoří až 55 % emisí jemných částic PM2,5. Nejhůře je na tom Moravskoslezský, Liberecký a Středočeský kraj, kde zimní inverze a hustá sídla s lokálními topeništi vytvářejí takzvané venkovské „hotspoty“. V těchto oblastech mohou malé krby a kamna zhoršit kvalitu ovzduší víc než doprava ve městech.

Nejhůře dopadá Moravskoslezský kraj, kde se lokální topeniště v zimních měsících přidávají k těžkému průmyslovému znečištění. V okrese Frýdek-Místek využívá lokální pevná paliva téměř 20 % domácností, což se odráží ve vysokých koncentracích prachových částic a benzo[a]pyrenu. Hornaté oblasti Moravskoslezského a Zlínského kraje pak díky údolní inverzi kumulují emise z desítek malých zdrojů, což vede k sezónnímu zhoršení kvality ovzduší. Podobná situace je i v Libereckém kraji, kde kombinace venkovských sídel a topení dřevem vytváří lokální znečištění, které na krátký čas dosahuje extrémně vysokých hodnot.

Venkovské „hotspoty“ fungují jako přikrývka v chladné noci: ve městech se emise rozptýlí rychleji, ale v údolích drží studený vzduch škodliviny u země. Výsledkem jsou koncentrace částic srovnatelné s nejznečištěnějšími městy, což potvrzují i studie v obcích Jizerských hor či ve slovinské vsi Retje.

Dobrá zpráva je, že kvalita ovzduší se mírně zlepšila – například v červnu 2025 byla zaznamenána nejnižší roční koncentrace PM2,5 za posledních deset let. Pomohla tomu mírná zima, kratší topná sezóna i modernizace topidel. Přesto zůstávají oblasti, jako Ostravsko, Karvinsko nebo vybraná města, kde lokální topeniště stále výrazně zatěžují ovzduší, zejména díky starým kotlům a neefektivnímu spalování.

Dřevo se u nás dlouho těšilo pověsti „uhlíkového svatouška“ — obnovitelného zdroje, který přírodě vlastně jen vrací to, co si od ní vzal. Na papíře to vypadá idylicky: strom během života nasaje CO₂, my ho spálíme, CO₂ se vrátí a kruh se tak uzavírá. Ve skutečnosti je to ale kruh s pořádně dlouhou pauzou: emise CO₂ letí ven hned, zatímco nový les je bude znovu pohlcovat klidně desítky let. A to je v klimatickém kalendáři sakra dlouhé čekání.

Problém přitom nezůstává jen u času. Dřevo vypustí na jednotku energie víc CO₂ než uhlí či plyn a spousta emisí se v bilancích vůbec nepočítá — jako by se po cestě někam ztratily. Nezahrnuje se doprava suroviny, odlesňování kvůli vzrůstající poptávce ani fakt, že někde se místo odpadu pálí i kvalitní kulatina. Když se tohle všechno poskládá dohromady, je jasné, že vize dřeva jako klimatického superhrdiny je stejně realistická jako obrázek zimy v katalogu — v reálu roztaje po prvním oteplení.

To ale neznamená, že dřevo má automaticky upadnout do nemilosti. Pokud pochází z udržitelného hospodaření, cestuje jen na krátkou vzdálenost, spalujete ho suché (max. 15–20 % vlhkosti) a necháte ho projít moderními ekodesignovými kamny, která umí emise pevných částic srazit až o 90 %, může být jeho stopa relativně příznivá.

Začněte u paliva: suché dřevo s vlhkostí ideálně 12–20 % je základ. Mokré poleno jen čadí, smrdí a zahltí komín sazí. Skladujte proto palivové dřevo na suchém, větraném místě. Měkké dřevo (smrk, borovice, modřín) se hodí pro rychlé roztápění, tvrdé listnáče (buk, dub, javor) vám dají dlouhé, stabilní teplo. A raději vynechejte odpad, plast nebo chemicky upravené dřevo – není to jen špatný nápad, je to přímá cesta k toxickým emisím.

Pak přichází na řadu technika topení. Zapalujte shora, přikládejte po menších dávkách, dbejte na přísun vzduchu a spalujte při vyšších teplotách – ideálně mezi 800–1000 °C. Komín vám poděkuje a kouř zůstane uvnitř, kde patří. Každé příliš velké přiložení nebo zbytečné otevírání dvířek okamžitě vyšle do ovzduší „špičky kouře“ – částice PM mohou během pár vteřin vyletět o stovky procent. Takto jednoduché pravidlo dokáže zásadně snížit znečištění a zároveň zefektivnit vaše topení.

Přidejte pravidelnou údržbu a odbornou instalaci komínu – a topíte chytře, ekologicky a s minimálním dopadem na zdraví a ovzduší.

Domácí spalování dřeva dodává více než 40 % energie z obnovitelných zdrojů v ČR, zároveň však zůstává hlavním zdrojem jemných částic a „černého uhlíku“. Není proto překvapivé, že se právě tato oblast stala středem snah o zlepšení kvality ovzduší – od modernizace kotlů až po připravované evropské regulace.

V Česku od září 2024 platí zákaz starých kotlů první a druhé emisní třídy. Nové nebo modernizované kotle musí splňovat minimálně třetí třídu, ideálně čtvrtou či pátou – s účinností až 95 % a mnohem nižšími emisemi škodlivin.

Krbová kamna se řídí vlastními normami, ale i u nich platí směrnice Ekodesign, která od roku 2022 stanovuje přísné limity pro nová topidla v celé EU. Připravovaná aktualizace Ekodesign 2027 limity ještě zpřísní.

O krok dál nás posouvají chytrá řešení, která z topidel dělají moderní domácí spotřebiče, ne kouřící relikty minulosti. Dvojí spalování a pyrolytické kotle využívají zbytkové plyny a vysokou teplotu k efektivnímu hoření, automatická regulace udržuje optimální přívod vzduchu a moderní zplynovací kotle dokáží spálit dřevo téměř beze zbytku.

Stát navíc motivuje domácnosti štědrými dotacemi — na výměnu obstarožních kotlů lze získat podporu až 130 000 Kč, a to často s pokrytím většiny nákladů. Díky Kotlíkovým dotacím, programu Nová zelená úsporám Light i menším příspěvkům na kamna či napojení na centrální vytápění mají domácnosti v roce 2025 nejširší nabídku podpory za poslední roky. Na pomyslné špičce pak stojí program „Oprav dům po babičce“, který u komplexních renovací dokáže přisypat až milion korun — a de facto tak otevřít cestu ke kompletní modernizaci i pro domácnosti, které by jinak zůstaly mimo hru.

Pokud chceme myslet nejen na teplo v domě, ale i na zdraví a životní prostředí, volba topení už dávno není jen otázkou komfortu. Tepelná čerpadla patří mezi nejefektivnější a nejšetrnější zdroje tepla. Využívají energii ze vzduchu, země nebo vody a dokážou výrazně snížit lokální emise škodlivin i CO₂. Moderní „chytrá“ čerpadla sledují, jak domácnost topí a ohřívá vodu, propojují se s fotovoltaikou a automaticky upravují svůj výkon podle aktuálních potřeb – díky tomu šetří energii, zvyšují komfort a zároveň minimalizují dopad na životní prostředí.

Jako zajímavá alternativa zůstává biomasa v podobě pelet či briket. Moderní kotle na pelety jsou stabilní, účinné a produkují podstatně méně prachových emisí a karcinogenů než klasické spalování kusového dřeva. Klíčové je použít kvalitní a suché palivo – ideálně dřevo s vlhkostí do 15–20 % či certifikované pelety – a moderní kotel, který spalování zvládne bezpečně a ekologicky.

Další možnosti zahrnují moderní plynové kotle, dálkové vytápění z dobře řízených zdrojů nebo elektrické vytápění kombinované s fotovoltaikou.

Největší ekologický přínos mají právě integrované a hybridní systémy. Spojení tepelného čerpadla s fotovoltaikou, solárními kolektory pro ohřev vody či dokonce s moderním plynovým či elektrickým kotlem umožňuje maximální efektivitu, výrazné snížení emisí a nezávislosti na fosilních palivech. Takový mix šetří peněženku i planetu zároveň.

Co dělat, když se dřeva nechceme vzdát, neboť milujeme jeho sálavé teplo? Naštěstí existují osvědčené způsoby, jak si zachovat příjemnou atmosféru krbu, aniž byste ohrozili kvalitu vzduchu v domě.

Čističky vybavené HEPA filtry (H13 a vyšší) zachytí až 99,97 % jemných částic, včetně sazí a prachu vznikajících při topení dřevem. Umístěte je do místností, kde trávíte nejvíce času, a nechte je běžet minimálně hodinu. Moderní modely nabízejí automatické režimy a ovládání přes aplikaci, takže údržba je jednoduchá. Pamatujte však, že čistička sama nezajišťuje přísun čerstvého vzduchu ani odvod CO₂ – je doplňkem, nikoli náhradou větrání.

Pravidelná výměna vzduchu je nezbytná.

Nejúčinnější je spojit rekuperaci s kvalitní čističkou vzduchu:

Takto vybavený domov vám umožní bezpečně si užívat sálavé teplo dřeva, aniž by byla ohrožena kvalita vzduchu nebo zdraví obyvatel.

Asociace pro ekologické vytápění dřevem. Nová regulace vytápění dřevem [online]. 2025. Dostupné zde

Biomasa‑info. Ekologické aspekty záměny fosilních paliv za biomasu [online]. Dostupné zde

Brierley, L. Wood burners more polluting than traffic – study [online]. BBC News, 2024. Dostupné zde

Chakraborty, R.; Heydon, J.; Mayfield, M.; Mihaylova, L. Indoor Air Pollution from Residential Stoves [online], Atmosphere, 2020, 11(12), 1326. Dostupné zde

Český hydrometeorologický ústav. Znečištění ovzduší na území České republiky v roce 2023 [online]. Grafická ročenka, CHMI_-grafroc2023. 2024 [cit. 28. 11. 2025]. Dostupné zde

Desservettaz, M. et al. Emission of volatile organic compounds from residential biomass burning [online], Science of the Total Environment, 2023. Dostupné zde

EnergoZrouti.cz. Okamžitě omezte spalování dřeva, vyzývají vědci kvůli emisím karcinogenů [online]. 18. 12. 2021 [cit. 28. 11. 2025]. Dostupné zde

European Environment Agency. EMEP/EEA guidebook 2023, Residential Combustion [online]. 2023. Dostupné zde

Horák, J. et al. Change in the wood moisture dependency on time [online], Wood Research, 2018, 63(2), 261–272. Dostupné zde

Ministerstvo životního prostředí ČR. Lokální topeniště [online]. [cit. 28. 11. 2025]. Dostupné zde

SciTechDaily. Scientists Warn: Your „Eco‑Friendly“ Wood Stove [online], 2025. Dostupné zde

The Guardian. Wood heating could be worse than thought for rural air [online], 2024. Dostupné zde

WWF. EU bioenergy policy: debunking the myths on forest biomass [online], 2023. Dostupné zde