Článek
Rozum, cit a vůle je taková svatá trojice. Jakmile nám jedno z nich vypadne, motáme se v jakémsi kruhu a nevíme, jak se z něj dostat. Rozum (nebo-li systém přesvědčení) nám něco napovídá a velí nám. Jsme přesvědčení, že je to to nejrozumnější řešení, ale my to tak mnohdy necítíme a ani nevíme proč. Pak nám i chybí vůle ke změně.
Základy tohoto poznání je nám předáváno od nejranějšího dětství, aniž bychom si to uvědomovali. Je to totiž zakódováno v pohádkách. Proto je tak důležité, abychom dětem četli a vyprávěli pohádky. Pyšné princezny najdou svého obdivuhodného prince, až když svoji zpupnost promění v laskavost. Pak je také zlo potrestáno a dobro vítězí. Happy end nastává, když se dostaví i vůle napravit všechny křivdy,
Jedna z pohádek však není tak stará, ale má úžasný podtext. A sice Malý princ od Antoina Saint Exupéryho. Správně vidíme jen srdcem. Říká v ní. Proto to, co je důležité, je očím neviditelné. Malý princ putoval po planetách, kde se seznamoval s jejich obyvateli. Poznával jejich dobré a špatné vlastnosti a uvědomoval si cenu a význam přátelství. Nakonec se rozhodl vrátit se domů, na svoji maličkou planetu. Zanechal na ní totiž růži, o kterou dříve pečoval. Cítil, že jsou k sobě připoutáni a musí se o ni nadále starat, aby mohla růst a kvést. A pro ten čas, který své růži věnoval, je pro něj tak důležitá.
Možná by při svatebních obřadech měli oddávající místo slov „budete spolu v dobrém i ve zlém“ měli číst Malého prince. Při svém putování poznal, že se stáváš navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Právě pro ten čas, který své růži věnoval, je ta růže pro něj tak důležitá.
Malý princ k rozumu a citu přidal i vůli. A vrátil se na svoji planetu.
Magdalena Lautnerová
