Článek
Jejich myšlení je jiné, než máme my, dospělí. Dokážeme na podobné otázky reagovat rychleji. Máme totiž zkušenosti z minulosti, proto náš vnitřní rozhovor probíhá jinak. Děti potřebují svoji odpověď zpracovávat déle. Často se desetkrát ptají na stejnou věc a pak přijde záblesk: aha!
Myšlení je vnitřní rozhovor, který se odehrává v naší mysli. Dítě svoji odpověď musí déle zpracovávat a nemůžeme na ně spěchat. Potřebuje prostor, aby mu to prošlo myslí a mohlo zareagovat. Pak se teprve u něj objeví emoce, která ovlivní biochemii těla a dítě je schopné konat nebo reagovat.
Jiné to je, dostane-li dítě nápad, s tím přijdou emoce a dítě jde do „akce“. Snaží se pak prosadit se za každou cenu. Snad každá matka se setkala s tím, že potřebovala odejít z dětského hřiště domů a došlo ke střetu. Dítě začalo vřískat, že nechce, že chce zůstat. Nebo odmítá být vyrušeno při hře a jít se obléknout či sednout ke stolu a najíst se.
Určujeme dětem pravidla, co a kdy mají dělat. Nedivme se, že pokud jsou rodiče autoritativní, začnou jim děti vzdorovat. Pak se v jejich dospělosti divíme, proč stále vzdorují nebo naopak se snadno přizpůsobují.
Nepochopili jsme, že děti jsou také lidé a je třeba respektovat jejich individualitu.
Měla jsem klientku, která když vyzvala svého synka, aby se šel obléknout, že půjdou nakoupit, Chlapec zaujal neprosto odmítavý postoj a nechtěl opustit svoji hru.
Jak si poradit s potomkem, který vzdoruje, nechce se přizpůsobit a nechápe, že potřebujete jít nakoupit. V takové situaci určitě svrbí rodiče ruka a chce plácnout dítě na zadek. Nebo se obrní a začne sáhodlouhá přesvědčovací diskuse, která vede jen ke zkoušce vaší trpělivosti nad vztekajícím se potomkem.
Pan profesor Matějček měl pro to dobrou radu. Snažte se s dítětem domluvit tak, že má ještě patnáct minut nebo nějakou chvíli k tomu, aby ukončil svoji hru. Pak že se půjdete obléknout a připravíte se jít ven. Prostě dát mu prostor, aby vnímal novou situaci. A aby také pochopil, co potřebujete vy.
Hněv nebo vzdor můžete také převedením pozornosti dítěte na něco, co ho zajímá. Třeba že se určitě na hřišti potkáte se sousedovic Pavlínkou, že si může vzít s sebou ven nové autíčko, že bude moci sám přivolat výtah. Prostě zapojit hravost, radost a pokud to jde i humor.
Určitě to je lepší cesta k tomu, aby se dítě naučilo nevyvzdorovávat si svoje potřeby a vyrostl z něho spolupracující jedinec.
