Článek
A počítač zná také jen tiskací písmo. Tak se rodí návrhy, že se děti budou učit jen jedno písmo a tím se ve škole bude šetřit čas, který je možné věnovat jinému učivu. Někteří se opírají i o argument, že děti se zlepší ve čtení. Možná nás čeká více problémů, než si dovedeme představit. Přitom výhody psacího písma jsou evidentní. Kontinuita psaní psacího písma vede k lepšímu vyjádření myšlenek, protože při psaní musí děti přemýšlet, co píšou. S tím souvisí i přemýšlení nad gramatikou. Děti se lépe soustředí, jsou pečlivější, pohyb ruky je totiž plynulý, nepřerušovaný. To také pomáhá rozvoji jemné motoriky. Krouživé pohyby, které jsou pro psací písmo přirozené, vývojově odpovídají fázím výtvarné práce malých dětí.
U tiskacího písma dítě „nepíše“, ale učí se kreslit jednotlivá písmena. Často pak mixuje v textu malá a velká písmena podle toho, co se mu lépe píše. Snadno pak ignoruje gramatiku. A jak se děti naučí číst psací písmo, když budou mít zkušenost jen s tiskacím písmem a jak se budou podepisovat, když všichni budou užívat jen tiskací písmo?
Nebudeme-li používat psací písmo, budeme mít také problémy s historickými záznamy. Všechny dějinné dokumenty jsou psány ručně. I když možná umělá inteligence si s tím poradí.
Psací písmo bylo vždy oknem do duše. Je naprosto individuální a mnohé o nás prozradí. Přechováváte-li starou rodinnou korespondenci, najdete v ní texty, které vznikly v dobách, kdy umět krásně psát bylo otázkou prestiže a společenské úspěšnosti. Dnes je nejvýše něčím zajímavým, ba elitářským. Přesto i dnes platí, že ručně napsaná pozvánka na večírek je zajímavější než kdyby přišla mailem.
Patřím ke generaci, která v padesátých letech měla jako školní předmět ještě krasopis. Byla jsem hrdá na to, jak umím krásně psát a moc mne to bavilo. Zato u tiskacích písmen jsem dlouho měla problém neplést si písmena b a d, nebo p a q. Léty se můj rukopis proměnil spíše ve škrabopis. Ale občas mě to chytne, vytáhnu linkovaný sešit a zkusím si oprášit své dávné dovednosti.
Magdalena Lautnerová
