Článek
Její zahraniční praxe v USA jí poskytla cenné informace, které mohla bohatě využit a aplikovat na našem území a je dodnes historicky zařazována mezi celosvětově vůdčí osobnosti v rozvoji této profese. Alice Garrigue Masaryková byla veřejná činitelka, zakladatelka a první předsedkyně Československého červeného kříže a zásadním způsobem se podílela na zlepšení sociální situace a vzdělávání žen. Byla dcerou Charlotty Garrigue Masarykové a Tomáše Garrigua Masaryka.
Ambiciózní PhDr. Alice Masaryková byla svého času předsedkyní Československého červeného kříže i předsedkyní Mezinárodní konference sociální práce. Její přezdívka „Dáma s lucernou“ se vztahuje k její roli v Československém červeném kříži, kde se zasloužila o pomoc lidem v nouzi a o rozvoj organizace. Iniciovala zakládání nemocnic a sanatorií, propagovala očkování, organizovala pomoc při epidemiích, zřizovala letní dětské tábory a vyvařovny pro chudé. Žena bez vlastní rodiny našla životní naplnění ve filantropii.
Alice Masaryková byla jedna z prvních žen naší politiky a zároveň díky své urputnosti a postojům standardizovat a ucelit metody sociální práce pro budoucí generace. V roce 1919 v Praze založila první Vyšší sociální školu v ČSR. V ní se v jednoročním studiu vzdělávaly sociální pracovnice, diplomované sestry a pracovníci pro práci v terénu, tedy dnes tak podceňovaní terénní pracovníci. Díky jejímu úsilí se rozvíjely terénní programy, ošetřovatelská péče, výchovná a sociální práce, poradny. Mimo jiné byla díky ní založena profesionální Organizace absolventek VŠSP (Vyšší škola sociální péče v Praze) za účelem evidence všech sociálních pracovnic, volných pracovních míst, vydávání odborných publikací. Předtím nesla tato organizace název Společnost sociálních pracovníků, ve které bylo sdruženo celkem 28 sociálních pracovnic.
Sociální práce v současné české společnosti postrádá základní společenský statut a uznání, které měla ještě za První republiky. Tehdy existovala Česká komora sociálních pracovníků. Česká komora sociálních pracovníků existovala do komunistického režimu v padesátých letech. Komunismus se usnesl, že sociální problémy vyřeší sám, dle svého uvážení. Výsledkem usnesení bylo, že se o sociálních problémech ve společnosti přestalo mluvit a psát. Tím byl de facto zastaven profesní rozvoj sociálního oboru a dnes tento neblahý stav z velké části pokračuje.
Alice Masaryková dala sociální práci vše, co mohla, a především jí dala své srdce. Komunistický režim, který se chopil moci roku 1948, se této vzdělané ženě odměnil jejím vyhoštěním. A otazník stojí i nad nejasnou smrtí jejího bratra Jana. Alice, aby neskončila „sebevraždou“ jako její bratr Jan Masaryk, byla donucena k emigraci do USA a její majetek byl zabaven. Smrt si jí povolala v 87 letech, 29. listopadu 1966 v Chicagu. Organizace sociálních pracovnic (OSP) byla zrušena a tiskárna vydávající časopis Sociální pracovnice byla zabavena. Prestiž sociální práce tak začala postupně upadat, což trvá až dodnes.
Dnes jsou následky komunismu na profesi sociální práce stále vidět. Sociální práci řídil komunistický režim centrálně a sociální pracovníci byli nuceni vykonávat jen vydané příkazy a nařízení. Jakékoliv odchylky od norem komunistického režimu musely být zlikvidovány v zárodku a pokud to nebylo možné, byly alespoň skryty očím veřejnosti, která si pak o sociální práci mohla vytvořit vlastní obrázek.
Touto devalvací získali pracovníci dnešní nálepku lidí nic nedělajících, kteří jen dávají razítko k přidělení či odejmutí sociálních dávek. Vinou komunistů i dnešní postkomunistické mentality upevněné navíc neoliberální ideologií, je sociální práce jako profese hluboce podceňovaný obor. Finanční ohodnocení neodpovídá ani duševní náročnosti, ani skutečnému úsilí pracovnic a pracovníků v terénu.
V současné době můžeme této ženě poděkovat za vzdělání, které je dnes běžným oborem středních i vysokých škol a zároveň se můžeme snažit o návrat jeho prestiže a úcty. Zanechala nám zde velký odkaz, který se dnes spousta neziskových a charitativních organizací snaží obohacovat a udržovat. Každý sociální pracovník a pracovnice v hloubi duše čeká, kdo z řad českých politiků či političek vystoupí a stane se člověkem, jako byla patronka sociálních pracovnic, doktorka Alice Masaryková. Pak snad můžeme doufat, že profesionalita sociální práce opět rozkvete a dosáhne stejné úrovně a společenského uznání jako v sousedních západních zemích.
Zdroj:
LOVČÍ, Radovan: Alice Gariggue Masaryková. Život ve stínu slavného otce (2007)
MUSILOVÁ, Anna a Aksana PRSTSKEVICH. Alice Masaryková FUČÍKOVÁ, Renáta a Kateřina TUČKOVÁ, Hrdinky: příběhy významných českých žen (2020)
