První máj: Sex, krev a rozkvetlé třešně

Vše vypukne už 30. dubna, během Filipojakubské noci. Pro naše předky to byla jedna z nejdůležitějších nocí v roce – čas, kdy se stírá hranice mezi světem lidí a nadpřirozenem.

Očistné ohně: Pálení čarodějnic nebylo jen lidovou zábavou. Ohně na kopcích měly symbolicky spálit vše staré, nemocné a zlé, co se nahromadilo přes zimu. Popel z těchto hranic měl zajistit úrodu, a skákání přes oheň zase pevné zdraví a plodnost.
Vztyčený symbol jara: Jakmile dohoří poslední jiskra, nastupuje májka. Vysoký, oloupaný kmen (většinou smrk či jedle) s ozdobeným vrškem je v podstatě „anténou“ na pozitivní jarní energii.
Vesnická špionáž: Tradice nočního hlídání májky je dodnes živá. Pokud se sousední vesnici podaří vaši májku podříznout, není to jen klukovina – je to hluboká společenská potupa, která se v místní hospodě probírá ještě roky.

Zatímco většina Evropy vnímá 1. máj primárně politicky, Češi si vybudovali vlastní ostrov romantiky. Může za to jediný muž: Karel Hynek Mácha.

Básník rebel: Mácha byl ve své době považován za kontroverzního autora. Jeho Máj nebyla oslava lásky, ale drásavá existenciální poezie o vině a trestu. Přesto (nebo právě proto) se jeho postava stala symbolem svobodomyslnosti.
Rituál pod třešní: Povinnost políbit ženu pod rozkvetlým stromem je fascinující směsicí lidové víry a moderního marketingu. Má to být záruka vitality – aby žena „neuschla“.
Bílá vs. Růžová: I když nás reklamy lákají na sytě růžové sakury, ta pravá „máchovská“ třešeň kvete sněhobíle. Je to symbol čistoty a nového začátku, který dokonale kontrastuje se svěží zelení květnové trávy.

Nelze ignorovat ani druhou tvář tohoto dne. První máj jako Svátek práce má kořeny v brutalitě a boji za lidskou důstojnost.

Chicagské echo: V roce 1886 v Chicagu nešlo o pikniky, ale o život. Stávka za osmihodinovou pracovní dobu skončila výbuchem bomby a následnými popravami dělnických vůdců. Od té doby je tento den připomínkou toho, že volný čas a důstojná práce nejsou samozřejmostí.
Československá stopa: U nás se svátek poprvé masově slavil roku 1890. Později ho komunistický režim proměnil v povinné defilé s mávátky, což v mnoha lidech zanechalo pachuť. Dnes se však 1. máj vrací ke své podstatě – je to den, kdy si lidé užívají svobodu, jaro a fakt, že „práce počká“.

Den, který patří všem
První máj je fascinující právě svou nejednoznačností. Můžete ho strávit na politické manifestaci, můžete ho proležet v trávě s knížkou Máchových veršů, nebo můžete do rána hlídat májku s partou přátel.
Je to den, kdy se příroda definitivně ujímá vlády. Vzduch voní šeříkem a třešněmi, slunce už má sílu a my máme šanci se alespoň na chvíli zastavit. Protože, jak napsal Mácha, je to zkrátka „lásky čas“ – a láska má mnoho podob: k partnerovi, k rodné zemi, k tradicím nebo prostě k životu samotnému.

Tip pro vás: Pokud letos třešně odkvetou dříve (jak se v posledních letech stává), nezoufejte. Lidová tradice říká, že lásku a krásu udrží polibek pod jakýmkoliv kvetoucím stromem. Hlavní je, aby byl upřímný!