Článek
Demokracie jako nákup na cizí kartu
Představte si, že si objednáte luxusní večeři o deseti chodech, kterou za vás zaplatí vaše vnoučata, a vy odejdete z restaurace dřív, než dorazí účet. Přesně to se děje v každých volbách. Žijeme v paradoxu, kdy o dlouhodobých investicích do školství, digitalizace a ekologie rozhoduje demografická skupina, která má před sebou statisticky nejkratší horizont.
„Politici nekupují budoucnost. Kupují si hlasy těch, kteří žijí v nostalgii po minulosti.“
Argument „odpracovaného“ neobstojí
Častým protiargumentem je, že senioři „budovali tento stát“. To je pravda a zaslouží si za to vděk. Jenže volby nejsou medaile za zásluhy. Volby jsou projekcí budoucnosti
Když se rozhoduje o jaderné energetice, jejíž plody (i rizika) poneseme v roce 2060, jakou relevanci má hlas někoho, kdo se té doby s největší pravděpodobností nedožije? Je to kruté? Možná. Je to logické? Rozhodně.
Tyranie šedivých vlasů
Demografie je neúprosná. Společnost stárne a politické strany to vědí. Výsledkem je stát, který se změnil v gigantický penzijní fond se sídlem v hlavním městě. Inovace, startupy a reforma vzdělávání nikoho nezajímají, protože „zrušení poplatku u lékaře“ nebo „příspěvek na vánoční kapra“ vyhrává volby spolehlivěji.
Mladá generace je v této hře jen komparzem. Jsou přehlasováni lidmi, kteří se na svět dívají optikou večerních zpráv a slevových letáků, nikoliv optikou globální konkurenceschopnosti.
Řešení? Volební strop
Nemluvíme o odebrání lidských práv. Mluvíme o racionalizaci. Pokud existuje spodní hranice 18 let, protože předpokládáme nedostatek zkušeností, měla by existovat i horní hranice – řekněme věk odchodu do důchodu.
Jakmile přestanete být ekonomicky aktivní a přejdete do role příjemce systému, měli byste ztratit právo určovat jeho dynamiku. Užívejte si plody své práce, odpočívejte, ale nechte mapu v rukou těch, kteří po té cestě musí ještě dojít do cíle.
Digitální negramotnost u kormidla
Žijeme v digitálním věku, ale o legislativě rozhodují lidé, pro které je vrcholem technologie dálkový ovladač k televizi. Necháváme o kybernetické bezpečnosti a reformě školství rozhodovat generaci, která věří každému řetězovému e-mailu o čipování a chemtrails. Je to stejné, jako byste nechali slepce vybírat barvu fasády vašeho domu.
„Důchodci nevolí politiky, volí si své pečovatele. A my ostatní jsme pro ně jen nedobrovolní sponzoři jejich nostalgie.“
Čas na novou společenskou smlouvu
Debata o omezení volebního práva seniorů není útokem na lidi, kteří tento stát vybudovali. Je to nezbytná obrana těch, kteří v něm mají ještě žít. Pokud budeme i nadále ignorovat biologickou a ekonomickou realitu, odsoudíme naši zemi k pomalému hnití v nostalgickém skanzenu, kde se investice do vzdělání obětují na oltář předvolebních úplatků v podobě jednorázových příspěvků k důchodu.
Demokracie by neměla být sebevražedným paktem. Pokud má mít hlas mladého člověka, který před sebou má padesát let práce a odpovědnosti, stejnou váhu jako hlas člověka, který pouze dožívá z plodů cizího úsilí, pak jsme rezignovali na smysl pokroku. Buď najdeme odvahu nastavit „volební stopku“, nebo se budeme muset smířit s tím, že se staneme první generací v historii, která svým dětem předá horší svět, než do jakého sama přišla.
Otázka tedy nezní, zda si to můžeme dovolit udělat. Otázka zní, zda si můžeme dovolit to neudělat. Budoucnost totiž patří těm, kteří v ní budou bydlet, nikoliv těm, kteří ji sledují už jen z povzdálí.
BRENNAN, Jason. Proti demokracii. Přeložil Jan KOVÁŘ. Praha: Academia, 2018. ISBN 978-80-200-2852-5
ŠIKLOVÁ, Jiřina. Deník staré paní. Praha: Kalich, 2003. ISBN 80-7017-917-X
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Projekce obyvatelstva České republiky – 2023–2100. [online]. Praha: ČSÚ, 2023 [cit. 2026-04-16]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/projekce-obyvatelstva-ceske-republiky-2023-2100.
