Článek
Žijeme v době vyžadující rychlé přizpůsobení se jednotlivce na změny, které přichází s vývojem povahy soudobé společnosti. Tyto změny jsou dlouhodobým procesem, počínajícím již v dobách vědecké revoluce a s příchodem vědeckého a technologického rozvoje. Vliv na rozvoj moderní společnosti mělo období osvícenství, průmyslová revoluce či období první a druhé světové války. Této tempem posedlé době a tzv. „tekuté modernitě“ se intenzivně věnoval slavný britský sociolog a filozof Zygmunt Bauman (1925–2017).
„Současná tekutá, plynoucí, rozptýlená, roztříštěná a deregulovaná verze modernity nemusí být předzvěstí rozchodu a definitivního zhroucení komunikace, předznamenává však příchod lehkého, volně se vznášejícího kapitalismu, poznamenaného uvolněním pout, která svazují kapitál a pracovní sílu. Dalo by se říci, že toto soudové rozdělení nápadně připomíná přechod od života v manželství k životu na hromádce se všemi průvodními postoji a strategickými konsekvencemi včetně předpokládané dočasnosti soužití a možnosti přerušit ho kdykoli a z jakéhokoli důvodu, třeba když se vytratí potřeba nebo touha.“
Toto poselství můžeme chápat jako poukázání na naivní myšlenku současné společnosti, kde se základem života stává neustálá změna způsobená globalizací, která je dle Baumana považována za hlavní důsledek modernity. Tvoření životních plánů v moderní společnosti je z hlediska neustálých změn požadujících okamžité reakce a přizpůsobení se, nereálné.
Již nemáme potřebu se ohraničovat na potřebu materiálních statků či rodinném dědictví. Všichni vnímáme neuvěřitelnou pomíjivost lidského života, a tedy i tohoto hmotného bohatství. Není již důležité co nejvíce vlastnit, ale prožít svůj život plně a naplnit efektivně svůj čas na této Zemi. Sociální vazby se vytrácejí a mladá generace zatížená technologiemi nebude znát, jak navazovat mezilidské vztahy natož řešit konflikty nebo odhadnout situaci. Komunikace emotikonem nám bere lidskost a směřuje k tomu, že budeme fingovat jako „roboti“.
Další rozdíly se najdou i mezi sociálními vrstvami společnosti. Jak Baumann řekl: „Je pozoruhodné, že vysoce postavený a mocný člověk dneška, na rozdíl od tradice, která trvala celá tisíciletí, pociťuje odpor k trvalému, vyhýbá se mu a vítá vše pomíjivé a prchavé, zatímco ti dole (na nejnižší společenské příčce) zoufale – navzdory všemu - bojují o to, aby měli nekvalitní a pomíjivý majetek větší trvanlivosti a sloužil jim co nejdéle.“
Myšlenka tekuté modernity je pro mnoho lidí naprosto děsivá. Život bez vnějších hranic a pravidel, kdy je jen na nich, jakou životní cestou se vydají, mnoho lidem způsobuje nepředstavitelné úzkosti a muka. Napadá mě souvislost výše popisované tekuté modernity se zvyšujícím se počtem osob trpícími psychickými poruchami a depresemi. Je možné, aby se jen tito lidé nedokázali přizpůsobit rychlosti dnešní doby a této pomíjivé „svobodě“? Právě i z těchto důvodů mnoho starších generací lpí na názoru, např. že za komunismu se žilo lépe. Je lepší žít jasně stanovený život bez jakéhokoli možnosti odchylky, kdy je jedinec součástí masy a předem promyšleného systému bez větší míry odpovědnosti za svůj život, anebo je lepší život na základě vlastního rozhodnutí, což však obnáší i starosti a těžkosti spojené s rozhodováním a nesením důsledků za vlastní rozhodnutí.
„Ve světě, jehož budoucnost je přinejlepším nejasná a mlhavá, plná rizik a nebezpečí, se nezdá přitažlivé ani smysluplné klást si příliš vzdálené cíle, vzdát se části svých soukromých zájmů ve prospěch kolektivu a obětovat přítomné ve jménu budoucího blaha. Každá šance nevyužitá hned tady a teď je šancí kterou jsme propásli. Je tudíž neodpustitelné a nelze snadno omluvit, natož ospravedlnit, že jsme ji nevyužili. Heslem současné životní strategie je teď, anebo nikdy, ať již se aplikuje a má vyjadřovat cokoli.“
Tímto vyjádřením Baumann v několika větách zcela vystihl současný sled mnoha událostí ve společnosti, řítících se do „nikam“. Ať jde o názory politiky, médií či pohled na společnost jako takovou. Každý z nás se určitě v průběhu života setkal ať s vlastními, či cizími výčitkami směřujícími k nevyužitým šancím.
Může se zdát, že dnešní doba celkově upřednostňuje výkon před spoluprací, avšak koneckonců že je to právě naše vnitřní nastavení, které nám říká, do jaké míry se necháme ovlivnit okolím, a do jaké míry okolí ovlivníme my. Nebuďme proto příliš pesimističtí, stačí jen změnit úhel pohledu, nebo ne?
