Článek
Shlédla jsem film Zahradníkův rok s hercem Oldřichem Kaiserem v hlavní roli. Pocit, který ve mně zůstal je velmi silný.
Vypráví o tom, jak se u nás člověk velmi těžko domáhá práva. Právní systém má mnoho mezer a ten, kdo je zná, dělá si co chce bez postihu.
Letitý statek, kde zahradník žije se svou ženou a společně hospodaří, chce koupit bohatý podnikatel. Stává se jejich sousedem, protože kupuje zámek hned vedle. Jeho zájmem je získat i všechny přilehlé nemovitosti. Tedy i dům s pozemky zahradníka a jeho ženy. Ten, ale prodat nechce. Málem ho to stojí život. Jeho práci v souladu s přírodou a poklidné bytí s manželkou, mu bezohledný podnikatel natolik znepříjemní, až skončí v nemocnici. Znemožňuje příjezd zákazníkům, kteří si jezdí pro výpěstky, znehodnocuje úrodu, zabíjí zvířata, pálí včelí úly, ničí zahradníkovi jeho majetek. Zahradník odolává, nenechává se zlomit. Zkouší se dovolat práva, marně. Podnikatel přidává na razanci. Jednoho dne se sníží i k fyzickému napadení. Zahradník utrží těžká zranění s hospitalizací v nemocnici. Přežije. Dostane se z toho, má tuhý kořínek. Vrací se zpět na svůj statek a začíná dál hospodařit v zajetých kolejích svého rytmu života. Útočník ze sousedství zůstává bez postihu.
Líbilo se mi jak je film natočen. Hlavní hrdina za celou dobu nepromluví ani slovo. Hlas Oldřicha Kaisera je hlasem vypravěče, který filmem provází . Vypráví o práci zahradníka, o jednotlivých obdobích roku a o tom, co zahradník v jejich průběhu dělá. Popisuje tuto práci jako poslání. Vidíme vše od samého počátku - kultivace půdy, sázení, starost a péči den co den, až po sklizeň a odpočinek země i zahradníka. Vše v souladu se střídajícími se ročními obdobími.
Zahradník a jeho manželka žijí a pracují v propojení s příběhem přírody v zaběhaných rituálech. Jejich statek dýchá stářím. Udržují jej, jak se dá. Jsou spolu svázáni dojemným poutem. Stačí pohled do očí a vše potřebné je sděleno. Denně spolu tráví čas u pravidelného jídla - snídaně, oběda i večeře. I u zábavy, kterou představuje četba a skládání puzzlí. Spolu, v dobrém i ve zlém, žijí svůj příběh v každodenním propojení.
Zahradník ve filmu nemluví. Nemusí. Svým tichým vyjadřováním emocí a pocitů, pohledem očí, výrazem obličeje, postojem těla řekne vše potřebné. Úžasný výkon. Děkuji. Prožila jsem film se všemi jeho sděleními až do morku kostí. Je to drsný příběh. I přes jeho dramatičnost, je krásné a obohacující sledovat jeho děj v podání skvělých herců v čele s Oldřichem Kaiserem. Doporučuji se podívat.
Ano, takové příběhy se dějí. Bohužel, je to možné.
