Trýzeň

Matka v okovech

Ta bolest v hrudi je nesnesitelná. Srdce puká, tříští se na kusy. Kolik toho ještě vydržím? Hluboký smutek prostupuje celé tělo, zaplavuje každou buňku. Spolu s ním i beznaděj, bezmoc, strach. To vše v propletení s vinou a sebetrestajícími myšlenkami. Trýznivé utrpení sžírá mou energii, můj život.

Pokaždé, když se tomu poddám a nechám myšlenky cestovat v čase do minulosti, nechám si vysát veškerou svou sílu. Odevzdám jí všem těm situacím, které jsou prosycené vztekem, zlobou, zhnusením a pocity drásajícího bolu, jenž jako virus pohlcuje každou částečku mé bytosti. Pak se cítím jako vyždímaný kus hadru. Nejdou zastavit slzy. Vše je v tu chvíli rozmazané v mlze. Jsem slabá jako stéblo trávy, otupělá. A když se neválím v pocitech minulosti, strhává mou pozornost katastrofální přítomnost. Energie pekla, které otevřelo svůj chřtán, je všudypřítomná. Odráží se ve všem, co tvoří můj život. Je to ještě život? Nebo už jen přežívám? A když se na vše podívám jiným úhlem pohledu, vidím situace jako ve filmu, nabízejícím stále se opakující chování a prožitky. Obdobné situace, stejné reakce, rozedraná duše, letargie.

Prvotní je zloba, poté tě konfrontuji, vzniká hádka, lítý boj o pravdu a lež. Nikdy se ale nic nevyřeší, je to pořád dokola - obrovská ztráta energie. Nořím se do mučivé bezmoci, sklíčenosti, beznaděje. Náš vztah se trhá na cáry. Drogový démon ničí tebe i mě. Stahuje nás hlouběji a hlouběji … Podléháme.

Moje osobní hranice se zas o kus posunuje. Mám jí ještě vůbec? Brzy se zhroutí i její poslední zbytek pod nánosy lží a slibů. Proč jim stále dokážu uvěřit? Je v nich naděje, k té se věčně upínám, proto. Kolikrát jsem se nechala přesvědčit? Tolikrát, kolikrát jsem prožila drsné zklamání, rozčarování a zmar. Po kolikáté znovu nabízím pomocnou ruku? To už nedokážu spočítat. Myslíš si, že to zvládáš… Nepotřebuješ pomoc. Je to bludný kruh. Dá se z něj uniknout? Existuje východisko?

V mém nitru zuří nepřetržitý boj. Jeho průběh se ustavičně opakuje. Naději střídá drtivá ztráta iluzí, bolest, výčitky, výbuchy vzteku, strach, netečnost. Nedokážu to pustit. Jsem s tím pevně svázaná. Tolik let..

Smíření

Za dlouhé roky hledání, krok za krokem, pomalu, nacházím způsob jak si ulevit. Je to pro mě velký posun. Přicházející období přináší o trochu jiný postoj, který vede k menšímu stresu a mírnější bolesti. Měním se. Jsem klidnější, vyrovnanější.

Život mě vede novými cestami, které mi ukazuji nové možnosti. Dovolila jsem si smířit se. Rozeznat to, co mohu změnit a co změnit nemohu. Opustit začarovaný kruh a ukončit svoje trápení.

Rozhoduji se, už nechci trpět. Sbírám ztracené kousky svého já. Beru je z míst, kde jsem je dobrovolně i nedobrovolně odevzdala při různých slovních střetnutích, při výčitkách, domluvách, při proplakaných nocích. Části mého rozervaného srdce zůstaly ve chvílích, kdy jsem tě viděla pomlácenou, se zničenými zuby, monokly a boulemi, pohmožděninami, rozbitou hlavou a modřinami na celém těle. Tvoje nemoc – epilepsie, při které se stále znovu a znovu zraňuješ, propukla ve chvíli, kdy jsi sešla z cesty. Jde ruku v ruce tvým životem spolu se závislostí a obě dvě tě postupně ničí.

Skládám střípky energie svého já tam kam patří a dovoluji si cítit se jinak. Stavím se do své síly a moci. Pomáhá mi projít znovu každou situaci, která mi vyvrátila z kořenů, a přijmout ji. Přestat zápasit s bolestí, vztekem a bezmocí. Vzdát se a smířit se. Ano, to mi ulehčuje. Postupně zaujímám nový postoj. Vystupuji z role oběti. Odevzdávám odpovědnost za tvůj život do tvých rukou.

Miluji tě, to se nikdy nezmění! Mění se moje myšlení. Proměna mysli mně otevírá novou cestu, nový směr a s ním i nový život.

Je to práce. Nejde to hned. Postupuji po krocích. Odpuštěním pročišťuji jednotlivé hladiny svého nitra. Jak je jedna úroveň hotová, přichází na řadu další a pak další. Čistím, pořád je co. Nově objevené vrstvy si žádají o zpracování přijetím, smířením, odpuštěním. Ale vím jak na to, nevzdávám to. Jednou vše pročistím až k samému dnu. Až tam, kde se uložila prvotní bolest a ztráta víry. Moje reakce a následné pocity mně ukazují, kam jsem v čištění své bytosti došla. Procházím proměnou.

Odpuštění

Minulost mě zformovala do člověka, kterým jsem teď. Odpouštím ti. Dělám to dodnes. Pořád to potřebuji. Neznamená to, že souhlasím s tím co děláš. Odpuštěním se zbavuji břemene, co mě dusí a táhne k zemi. Odevzdávám s ním všechny emoce, jenž vyvolávají trýznivé pocity. Odpouštím všechny bolesti spojené s destruktivním procesem tvojí bytosti, i ty v nejhlubších vrstvách mého já. Uvolňuji je, vytahuji z hlubiny na světlo, odpouštím a propouštím do minulosti. Představuji si, jak otáčím kohoutkem, který je uvnitř mě propojený s bolestí a smutkem. Povoluji kohoutek a nechávám vše stahující od sebe odtéct. Odpouštím je od sebe. Cítím úlevu. Osvobozuji se.

Potřebuji vnitřní klid. K tomu směřuji. To je můj cíl. Nalézt jej je proces - cesta mojí proměny.

Ty

Teď si dovolím jiný úhel pohledu. Představuji si, že odstupuji stranou z toho všeho. Odstup mi umožňuje vidět širší záběr souvislostí.

Vidím ženu, která pod vrstvami nánosů osobnosti, pod lživými výroky, pod balastem smyšlených příběhů a vysvětlení, jenž si protiřečí, pod tíhou nekonečných slibů a výmluv, ukrývá světlo. Stále jasně září, ale potřebuje zesílit. Potřebuje péči, které se mu nedostává. Slábne..

Situace

Dnes nás opět kontaktoval exekutor. Tentokrát nám zazvonil u dveří. Věděl, že už u nás bydliště nemáš. Chtěl tě najít, zkusil to. Bydlíš na úřadě. Smutný důsledek tvého chování - půjčky, dluhy, lhaní, útěk před odpovědností. Nekonečný příběh. Peníze? Ne, ty ti nedám. Podruhé takovou chybu neudělám, tento krok nepomůže, naopak. S vědomím, že za tebe vždy někdo věci vyřeší, jdeš stále ve stejných šlépějích. Potřebuješ být odpovědná za svoje činy. Dluhy zaplatíš svým vlastním přičiněním.

Tvůj syn je teď naším synem. Za tento dar ti děkujeme. Dělá nám velkou radost. Je úžasné sledovat jeho růst. Tolik nás toho učí a my rosteme s ním. O to všechno jsi chudší. Roste rychle..

Co ještě mohu udělat?

Otvírám bránu svého srdce dokořán, uvolňuji zářivé světlo a prozařuji jím tvoje srdce. To jediné ještě mohu udělat, dělám to a dělat budu. S nadějí, že toto světlo pronikne tak hluboko, že prosvětlí tvé vědomí natolik, že se rozhodneš žít jinak. Vybereš si jiný život. Pak si vezmeš zpět svou sílu a moc i ty, a už nedovolíš, aby tě něco ovládalo.

Rozhodni se, dovol, ať ti může být pomoženo. Zaktivuj svou vůli, rozsviť svoje Světlo a zatoč se svou závislostí! To ti přeji z celého srdce. Vysílám k tobě lásku. Ta se ani s tím vším nemění, je stále nepopsatelně velká. Cit matky k dítěti má pevné kořeny. Je neochvějný. Při vzpomínce na první okamžiky shledání, kdy jsi poprvé spatřila světlo světa a podívala ses mi do očí, tají všechny ledy.

Moje duše tiše promlouvá k té tvé. Probuď se ze smrtícího snu a začni snít nový příběh. Naplň jej životní září, odhodláním a radostí. Radostí ze sebe samotné, že ses postavila strachu čelit všem zátěžím, které sis na sebe navěsila. Postupně je ze sebe sejmeš, pracuj na jejich uvolnění. Pokud svůj cíl uvidíš, už existuje, můžeš k němu dojít.

PROBER SE, PROSÍM!

⁂

Shrnutí vedoucí k úlevě matky

Ve chvíli, kdy si uvědomím, že už dál nechci snášet utrpení, rozhoduji se pro změnu.

Vytahuji na světlo to, co mi drásá srdce a dám tomu jméno. Pojmenuji jasně to, co mi způsobuje bolest.

Přijímám celou situaci, přichází smíření.

Odpouštím. Zbavuji se bolesti, smutku, všech trýznivých pocitů. Dělám to tak dlouho, až začnu vnímat vnitřní klid a mír.

Cítím svou proměnu. Jsem jinak naladěná, vyzařuji jinou energii. Zaujímám nový postoj, odkládám roli oběti. Vkládám odpovědnost za tvůj život do tvých rukou. Osvobozuji se.

Stavím se do své síly a moci, protože vím, že to, jak se cítím, závisí na mém rozhodnutí. Mám tu moc, změnit niterný pocit během chvilky - zaměřením pozornosti na svou mysl.

Zaměřením vůle a pozornosti, dokážu zázraky ve svém postoji. Postoj je mentální stav. Zahrnuje moje přesvědčení. Mentální stav určuje jaké mám pocity. Následně pak podle pocitů mluvím a konám - tak žiju svůj život.

Shrnutí vedoucí k úlevě dcery

Rozhodnout se ke změně. Požádat o pomoc. Oživit poslední zbytky vůle a nastoupit na cestu vedoucí ze Tmy ke Světlu.

⁂

MEDITACE

Matčin trénink k zaměřování pozornosti a vědomé změně nálady

Zajistím si svůj posvátný prostor. Zavírám oči. Soustředím se na každý nádech a výdech. Na nádechu vnímám proud vzduchu, jak plní moje plíce a při výdechu sleduji jak se plíce vyprazdňují a vzduch opouští moje tělo. Moje plná pozornost je věnována dechu. Neovlivňuji jej. Pouze pozoruji. Zklidňuji se.

Před svým vnitřním zrakem si představuji sloupec - těleso ve tvaru válce. Vidím jej skoro prázdný. Spodní ryska válce nese označení tíha. Horní ryska uvolnění. Na dně válce je pár centimetrů tekutiny, jenž představuje moje naladění. Jsem většinou své bytosti stažena do tíhy. Chci to změnit. Silou vůle zvedám hladinu tekutiny až do plnosti celého sloupce směrem k rysce uvolnění. Nyní je ta chvíle, kdy sloupec vidím plný. Hladina tekutiny je na maximu. Silou moci své představivosti udržuji rysku v maximální výši. Moje nálada se mění. Pouštím tíhu a uvolňuji se.

Děkuji si za práci na tomto procesu. Vracím se do přítomného okamžiku, tady a teď. Svou pozornost zaměřuji na dech. Nádech, výdech, uvědomuji si svoje tělo, protáhnu se. Otvírám oči. Vystupuji z meditace.

⁂

Teď vím, že

Stav, ve kterém se nacházím jednoduše změním tak, že si zvolím jeho opačný pól, který umístím na maximální rysku sloupce. K němu zvedám hladinu tekutiny. Opačný pól je stav, ke kterému chci vystoupat, protože teď se nacházím v jeho nejnižší úrovni (smutek/radost, útlak/svoboda, bezmoc/moc..).

Stejným způsobem proměňuji i jiné proudy života a pomáhám si tak cítit se líp.

Zařazuji tuto techniku do své každodennosti. Jejím praktikováním kouzlím se svou realitou. Tvořím ji podle svých představ.

⁂

Popsané techniky vedoucí ke změně postoje – mentálního stavu, vychází z moudrosti hermetického zákonu. Jednoho ze sedmi Principů Kybalionu: Principu Polarity. Kdo mu rozumí a používá jej, stává se mentálním alchymistou - tvůrcem své reality.

Princip Polarity

„Když chcete změnit svou náladu nebo mentální stav, změňte své vibrace.“

Kybalion

Čerpáno z knihy:

BOŽSKÁ MAGIE, Sedm posvátných tajemství manifestace, Nový výklad klasické hermetické alchymistické rukověti Kybalion, Doreen Virtue, Ph.D.

⁂

S moudrostí Ramthy (Bílá kniha), mohu pohlížet na život jako na hru, jejíž aktéři ztvárňují své role tak, jak je vede jejich touha k prožitku. Tento postoj mně umožňuje, dívat se na životní období a situace z odstupu, z úhlu pozorovatele. Je to hra, prožitek, učení a růst. Uvědomění toho mi ulehčuje tíhu mučivých zážitků, traumat, bolesti…všech trýznivých situací, kterými duše na životní pouti prochází.

⁂