Článek
Z námořnické a subkulturní výstřednosti se tetování proměnilo v běžnou součást stylu – podobně jako boty nebo účes. A moje dvě dcery (21 a 25) jsou přesně v té generaci, která tenhle trend táhne. Jemné linky, drobné motivy, ale i promyšlené velké kompozice… to všechno dnes vidíte nejen na festivalech, ale i na pracovištích, v kavárnách nebo na univerzitách.
Tetování v číslech a realitě všedního dne
Podle posledního solidního průzkumu má v Česku tetování zhruba 15 % lidí. Vnímání se ale zásadně posunulo – dvě třetiny populace to vůbec neřeší, a negativně se vyjadřuje asi čtvrtina, většinou starší generace. Trend je přitom jasný: rostoucí, stále běžnější, až mainstreamový. To potvrzují jak média, tak i zkušenosti samotných studií.
Kdo to „přinesl“ a proč zrovna teď
Sociální sítě a celebrity – Viditelnost je obrovská. Sportovci, zpěváci, herci – všichni se chlubí inkoustem. Malé, fotogenické motivy se sdílí po tisících. Celosvětově frčí mikro- a „fine-line“ tetování, které módní magazíny označují za „malý luxus“, ke kterému se lidé rádi vrací i v horších časech.
Domácí scéna – Česko má v tetování pevnou tradici. Pražská Tattoo Convention jede přes dvacet pět ročníků, Brno má své Tattoo Grand Prix. Scéna vychovala i exportní jména, například Ondrash se svým akvarelovým stylem, který si získal fanoušky i v zahraničí.
Technologie – Jemnější jehly, stabilnější barvy, přesnější stroje. Výsledek? Žádané „mikromotivy“ – symbol, datum, nebo třeba tlapka velikosti pihy.
Co na tom ti mladí mají
Upřímně? Smysl a kontrolu nad vlastním tělem. Tetování je pro mnoho lidí způsob, jak si uložit příběh – vzpomínku, vztah, milník. Někdo hledá estetiku, jiný sounáležitost, další vnímá tetování jako rituál přechodu. Ženy častěji volí jemné motivy s osobní symbolikou, ale hranice se stírají – velká díla už dávno nejsou jen doménou mužů.
Jak poznat, že jsme v mainstreamu
- Předsudky mizí rychleji než inkoust pod laserem – ačkoli část společnosti zůstává rezervovaná, většina už tetování neřeší.
- Tetovací akce jsou vyprodané, line-upy mezinárodní, soutěže prestižní.
- Rostou jak velké kompozice, tak i „mikrotetování“ pro ty, kdo jdou pod jehlu poprvé.
Právo, hygienické minimum a věk
V Česku neexistuje speciální „zákon o tetování“, ale studia se řídí hygienickými pravidly: dezinfekce, sterilizace, poučení klienta. Většina tatérů vyžaduje věk 18 let; někde tetují mladší jen se souhlasem rodičů, obvykle od 15. A domácí „pod stolem“? Na to zapomeňte – ověřené studio je jistota zdraví i výsledku.
A co když to jednou omrzí?
Dospělost scény se pozná i podle toho, že řeší „co dál“. Laserové odstranění je dnes standard – vyžaduje ale víc sezení a cenu v řádu tisíců podle velikosti a barvy. Druhá cesta je „cover-up“ – překrytí novým motivem, často tak chytře, že původní už nikdo nepozná.
Pro rodiče dvou „námořnic“
- Zajímejte se o význam motivů – často jsou to drobné, silné příběhy.
- Ptejte se na studio a následnou péči – výběr tatéra je polovina úspěchu.
- Domluvte se na „viditelných“ zónách (ruce, krk) až po zralé úvaze – pracovní i společenský kontext se sice mění, ale pořád existuje.
Tetování se v Česku nevrací jen „do módy“ – ono v ní už je. Od velkých malířských kompozic po mikromotiv velikosti pihy. Tahounem jsou mladší ročníky a ženy, ale scéna je pestrá, profesionální a sebevědomá. Pokud se vám doma rozmohl inkoust, neberte to jako vzdor proti rodičům – spíš jako novou gramotnost v tom, jak si psát vlastní příběh na kůži.
Anketa
Kde to nejvíc bolí
Tetování bolí všude – jen někde víc a někde míň. Záleží na hustotě nervových zakončení, tloušťce kůže a blízkosti kostí. Čím blíž kosti a čím tenčí kůže, tím víc to píchá.
Obvykle nejbolestivější místa:
- Žebra a boky – kůže je tu tenká a každé pohnutí při nádechu je cítit.
- Krk a páteř – hodně nervů a žádná „výstelka“.
- Lýtka a kotníky – kůže na kostech, minimum masa.
- Dlaně, prsty, chodidla – citlivé nervové zakončení, píchání tu může být opravdu intenzivní.
Mírnější zóny:
- Ramena, horní část paže, lýtka (vnější strana) – svaly a silnější kůže tlumí bolest.
- Stehna a hýždě – největší „polštář“ v těle, často snesitelné i pro citlivější.
Bolest má ale i svou zvláštní stránku – spousta lidí ji popisuje jako „příjemně nepříjemnou“. Po pár minutách se tělo začne vyplavovat endorfiny, takže pocit otupí a pro některé je to skoro meditativní.
Použité zdroje:
https://is.slu.cz/th/brqdc/FVP_BP_24_Percepce_tetovani_u_mladych_dospelych_Kollarova_Jaroslava.pdf.pdf?utm_source=chatgpt.com
