Článek
Česká náměstí se plní lidmi. Jedni přivážejí traktory, druzí vlají vlajkami, další skandují proti vládě. Internet mezitím bublá nenávistí a osobními útoky. Může se zdát, že demokracie se ocitla na pokraji kolapsu. Ale kdo zná naši historii, ví, že realita je jiná: právě vření a hluk znamenají, že demokracie je stále naživu.
Když se podíváme zpět, klid nikdy nebyl přítelem svobody. V letech 1946–1948 se lidé nechali uchlácholit rutinou „normální politiky“, zatímco komunisté krok za krokem ovládali stát. O dvacet let později, v roce 1968, nadšení a reforma skončily invazí. A přišla normalizace – období zdánlivého klidu, kdy se lidé naučili nevyčnívat, neptat se a nechtít. „Klid na práci“ byl heslem, které zakrylo rezignaci celé společnosti.
V roce 1989 se to změnilo. Tehdy se ulice staly místem, kde se diktatura zlomila. Znovu to nebyl klid, ale hluk: klíče, skandování, davy. A právě ten hluk vrátil lidem svobodu.
Dnes, o 36 let později, stojíme před říjnovými volbami a společnost opět vře. To není slabost, ale síla. Protesty proti vládě, shromáždění na podporu Ukrajiny, kolony zemědělců i internetové spory – to všechno jsou projevy společnosti, která není lhostejná. Ať už se lidé hádají jakkoli ostře, je to důkaz, že se chtějí vyjádřit.
Samozřejmě, že internet je toxický. Anonymní vulgarity a lynče nejsou důstojným způsobem, jak vést debatu. Ale i v té toxické formě ukazují, že politika lidi zajímá. V roce 1968 či 1975 bylo mnohem klidněji. Jenže právě ten klid znamenal, že se rozhodovalo bez lidí.
Říjnové volby budou testem: dokážeme energii z ulic a z obrazovek proměnit v hlasování, které rozhodne o budoucnosti země? Nebo zůstane jen u chaosu bez výsledku? Jedno je ale jisté – společnost, která křičí, má větší šanci něco změnit než společnost, která mlčí.
Proto bychom měli děkovat, že to vře. Ano, je to nepříjemné, hlučné a chaotické. Ale demokracie není pohodlný gauč. Demokracie je spor. A právě ten spor je nejcennější kapitál, který si do voleb neseme.
Zdroje:
– CVVM, dlouhodobé výzkumy zájmu o politiku: www.soc.cas.cz/cvvm
