Článek
Už nějaký čas (možná delší než v jiných rodinách) si povídáme s dětmi o Vánocích a Ježíškovi. Jedna z našich debat se stočila k tomu, na co se děti nejvíc těší. Nějak automaticky jsem předpokládala, že první, co z dětí vyletí, je slovo dárečky. A nemohla jsem se víc mýlit. Můj syn se ihned rozzářil a řekl, že na vybírání a zdobení stromečku, dcera k tomu ještě dodala sníh.
Přesně tento okamžik mě donutil k zamyšlení. Honíme se za nejkrásnější výzdobou a dárky, které naše děti rozzáří jako svíčky na adventním věnci, a o velkém generálním úklidu ani nemluvě. Zatímco ti naši miláčci jsou nadšení z těch pro nás úplně běžných věcí, neřku-li povinností na našem dlouhém seznamu.
Letos už jsem si dlouho před Vánocemi nastavila v hlavě a poté na papíře, když jsem si sepisovala nápady na dárky pro rodinu, jasné limity. Nebyly to striktní limity o počtu dárků či finanční rozpočet, spíše takový návrat k podstatě dárků – vyber něco, co se obdarovanému opravdu bude líbit anebo si to sám v každodenním životě nekoupí, protože je to moc drahé nebo moc luxusní nebo moc cokoli. Teď když už mám všechny dárky poschovávané ve skříni, aby je děti nenašly, musím říct, že se mi to lehce zvrtlo jen u jedné osoby (z devíti) a to hlavně proto, že se kolem mě záhadně objevovaly věci, o kterých jsem přesvědčena, že ji moc potěší a já ji potěšit chci.
Každopádně se chci této myšlenky držet i nadále v jiných oblastech příprav na svátky. Žádné meganákupy nových vánočních ozdob a dekorací v Action, Kiku, Orionu či ostatních podobných obchodech, žádné pečení a zdobení cukroví do dvou do rána a ani úklid, při němž vypustím duši. Nechci tím říct, že se mě žádná z těchto aktivit netýká a hodlám je sabotovat, nicméně, mi stačí k mým stávajícím dekoracím dokoupit adventní věnec a tu roztomilou mýdlenku ve tvaru tučňáka v čepici a šále a stačí mi čtyři druhy cukroví, které s dětmi jíme s chutí a ne z povinnosti. Raději si s dětmi pustím sedmnáctkrát kresleného Grinche, kterého všichni milujeme, a pojedu s nimi vybírat stromek, i když to s dětmi trvá několikanásobně déle, a doma si ho nádherně ozdobíme, upeču s nimi část perníčků, aby si pak u snídaně mohly říct, že zrovna tyto pekly ony. Ze srdce doufám, že se mi to podaří. Podaří se mi zachovat klid při pečení cukroví, i když budou obě děti celé od mouky a stokrát jim budu vysvětlovat, že vykrajovátko má ostrou stranu na vykrajování, i když se pár ozdob na strom bude kutálet po zemi jako třpytivé golfové míčky i při ostatních předvánočních „katastrofách“, a tím pomůžu dětem vytvořit si krásné vzpomínky na Vánoce a naše nové rodinné tradice.
Kvůli dceři také doufám, že na Vánoce zasněží, i přestože jako řidička bych raději viděla silnice suché celou zimu.
Tak co vy na to? Zkusíte si svoje Vánoce taky trochu užít a ne být na Štědrý den vyčerpaní a uhnaní jako psi?
