Článek
Je teprve třetího prosince a já už cítím, jak nic nestíhám. Tento můj pocit však nepramení z toho nákupního shonu kolem dárků, všechny dárky už jsem kolem dvacátého listopadu měla hezky doma pod střechou. A ano chápu, že to pro někoho může znít jako sci-fi nebo že si teď někdo velice intenzivně a nechápavě ťuká na čelo. Nicméně, tématu dárky se dnes věnovat nechci.
Prosinec je náročným obdobím pro všechny dospělé a já samozřejmě uznávám nasazení, vyčerpání či vytíženost v posledním měsíci tohoto roku nás všech, ale v této množině vyčnívá z mého pohledu jedna skupina, která má prosinec nabitý tak, že už teď ví, že nemají šanci vše stihnout. Jsou to rodiče (jako matce se mi chce říct spíše matky, ale buďme genderově korektní) školkových a mladších školních dětí, mám na mysli těch dětí, které ještě věří na ježíškovo kouzlo.
A víte co, kašlu teď na gender. Pojďme si ukázat takový běžný prosinec matky jednoho či více dětí. Můžeme začít tím, co bohužel ještě stále (čest výjimkám) i v bezdětných domácnostech padá na hlavu ženám.
Úklid, plánování a nákup dárků, vánoční výzdoba domu či bytu, pečení, logistické plánování přesunů rodiny, balení dárků, nákupní seznam nezbytných potravin, někdy i samotný nákup potravin na svátky, pečení a zdobení cukroví.
Už z tohoto demonstrativního výčtu musí být všem jasné, že v tomto období si žena moc spánku neužije. Jenže teď teprve začíná ta správná zábava pro ty z nás, co děti mají. Každý prosinec se konají krásné vánoční besídky pro rodiče, je to nádherná a dojemná chvíle, kdy se vám potomek před všemi ostatními rodiči pochlubí, co si za celý prosinec nacvičil. Jenomže tato chvíle se koná jen za předpokladu, že váš druhý, třetí či xtý potomek nemá být ve stejný den i hodinu na svém kroužku, tréninku či dokonce své besídce v jiné vzdělávací instituci. Přesně v tuhle chvíli by se z rodiče měl stát jeden z těch superhrdinů, kteří jsou v ten stejný čas na dvou místech naráz.
Dále tu máme tradiční rozsvěcování stromků na náměstích, také tvořivé dílny, různé vánoční trhy a výstavy, což jsou všechno samozřejmě nepovinné akce, kterých se účastnit nemusíte, ale jako „správná“ matka chcete svým dětem vytvořit vzpomínky na Vánoce, které nezapomenou, a to byť jen jednou z těchto činností. Nesmíme zapomínat také na Ježíškovy povinnosti a plány, které samozřejmě nesmí být prozrazeny, tady se rodič opět mění a to na tajného detektiva, který nenápadně vyzvídá, tiše hromadí dárky na místech, kde je malá očka nemají šanci odhalit, a také na noční sovu, která do pozdních nočních hodin balí a popisuje dárky pro celou rodinu. Do toho tu máme rodinné tradice jako je vánoční focení, společné pečení cukroví s dětmi (což pro matky končí nervovým zhroucením a dvouhodinovým úklidem) také výběr a zdobení stromečku a snaha o společné procházky krásně nazdobenými a osvětlenými ulicemi. Tyto tradice se liší rodinu od rodiny, ale na konci je většinou stejné vyčerpání ze snahy o dokonalý rodinný zážitek, který vidíme na všech sociálních sítích.
A k tomu všemu zůstávají běžné denní povinnosti jako vaření večeře, psaní úkolů či vodění a vyzvedávání dětí na kroužky nebo třeba chození do práce, aby bylo z čeho všechna prosincová veselí platit. Nedejbože, aby některé z dítek do toho všeho onemocnělo.
Už chápete můj pocit nestíhání?
