Článek
Proč Neverland nahání lidem hrůzu: pohádkový palác, nebo temná legenda popkultury?
Když Michael Jackson v 80. letech zakoupil ranč v kalifornském údolí Santa Ynez, chtěl si splnit sen o dětském světě, který sám nikdy neměl. Kolotoče, zoo, kino, cukrová vata, pohádkové brány a název Neverland podle Petra Pana. Místo, kde se nemá stárnout. Jenže časem se z pohádkového obrazu stala legenda, která přitahuje spíš mrazení než nostalgii.
Po Jacksonově smrti sídlo zůstalo opuštěné a reportáže popisují, že atmosféra kdysi hlučného zábavního parku působí téměř děsivě. Prázdné atrakce zarůstající vegetací, ticho v místech, kde dřív zněl smích, neudržovaná jezírka a chátrající budovy vytvářejí obraz, který jako by patřil do strašidelných dokumentů, ne do světa popu.
Strach pramení také z obvinění, která s Neverlandem neodmyslitelně spojila soudní řízení z 90. let a roku 2005, v němž byl Jackson osvobozen. Dokument Leaving Neverland přinesl další dramatická tvrzení, která rozdělila veřejnost i média. Pro jedny je tento ranč svědkem bolestných vzpomínek, pro druhé symbolem mediční honby na umělce, který žil jinak, než svět dokázal pochopit.
Neurologové i historici popkultury upozorňují, že Neverland v sobě nese zvláštní kombinaci emocí: nostalgii, fascinaci, slávu i neklid. Je to místo, které zrcadlí extrémní životní příběh svého majitele — izolaci, světovou slávu, touhu po dětství i temné stíny mediálních skandálů.
Ať už je pravda jakákoli, Neverland zůstává symbolem, který nutí lidi klást nepříjemné otázky. Možná proto nahání hrůzu — ne jen kvůli obviněním, ale protože ukazuje, jak křehká může být hranice mezi snem a noční můrou.
