Článek
Pravidla jsou jednoduchá:
- Tchyně neřekne nic přímo.
- Vy nesmíte vybouchnout.
- Kdo první ucítí tik v levém oku, prohrál.
Rozběh číslo 1: „Tohle je ta nová omáčka, co vaříš?“
Tón hlasu: neutrální.
Podtext: „Škoda, že už nevaříš jako normální lidi.“
Jak odpovědět:
„Ano. Tohle je omáčka roku 2025. Uvařená bez slz. Zatím.“
Skok do dálky: Komentování rodičovství
Ona: „Já nic neříkám, jen… když byl malej manžel, tak jsme mu nikdy nedávali tablet. A podívej, jak je z něj úžasný člověk.“
Vy (v duchu): Ano, člověk, který neví, kde má klíče, trička a emoce.
Vy (nahlas): „Hmmm. No jo. Do jiný doby…“ (Konzumujete vlastní duši, jen aby byl klid.)
Hod diskem: Úklid
Tchyně vejde, podívá se na botník. Jen jedním pohledem.
Stačí.
Ta energie říká: Vidím chaos. Vidím úpadek civilizace. Vidím tvou slabost.
A pak to přijde:
„Já nic neříkám, jen… já jsem teda nikdy neměla takovej nepořádek. Ale víš, já jsem byla jiná generace. My jsme byly zvyklé makat.“
To „my“ bodá jako špendlík do nafouknutého balonku tvé sebeúcty.
Vytrvalostní závod: Vaření
Tchyně: „To je zajímavý recept. Já bych tam teda dala víc soli. A majoránku. A možná ještě úplně jiný maso. Ale jinak dobrý.“
Jinak dobrý.
Jinak dobrý = zahoď a začni znovu pod dohledem starších bohů.
Finále: „Já nic neříkám, jen…“
Tahle věta má v sobě magii.
Je to biblická předzvěst katastrofy.
Je to soundtrack k tichému zhroucení.
„Já nic neříkám, jen… myslím, že jsi unavená. Možná bys měla víc odpočívat. Třeba uklízet průběžně.“
V tu chvíli slyšíš, jak tvůj vnitřní mírumilovný duch pakuje kufry a stěhuje se žít mezi medvědy do lesa.
A co s tím?
Doporučená reakce:
„Jasně, maminko, díky za názor. A já nic neříkám, jen…“
a pak mlčet.
Mlčet krásně.
Mlčet dlouho.
Mlčet, dokud nezačne být nervózní ona.
Tomu se říká reverzní pasivně agresivní power move.
Měly by to učit v předporodních kurzech.
