Článek
„Normální maminky to dělají doma.“ Tuhle větu slyším až podezřele často. A pokaždé si říkám, kde přesně se nachází ten tajný katalog „normálnosti“, do kterého jsem evidentně nebyla pozvána. Podle něj bych měla své každodenní fungování venku přizpůsobit jen tomu, abych náhodou někoho nevyrušila tím, že nakrmím své dítě. Veřejně. V roce 2025. Šokující.
Zvlášť pobaví, když se z kojení na veřejnosti stane osobní ostuda. Ne moje, ale těch, kdo se rozčilují. Protože pro ně je mateřské prso něco jako nebezpečný kulturní signál. Když je prso na billboardu, je to marketing. Když je prso při kojení, je to najednou „nahota“ a „trapnost“. Zvláštní logika.
Mimochodem, představa, že bych měla někde hledat podchody, keře, prázdné rohy a sociální izolaci jen proto, aby se někdo nemusel vyrovnat s faktem, že děti jedí, je vlastně celkem úsměvná. Někdo kojení vnímá jako intimní moment, který chce mít v klidu doma. Skvělé. A někdo ho vnímá jako prostě normální součást běžného dne. Stejně skvělé. Volba, nikoli soutěž.
A pak přichází perla všech perel: „A co na to váš manžel?“
Upřímně? Nic. Protože chápe, že kojení není performance pro veřejnost, ale péče o jeho dítě. Možná světová novinka, ale muži opravdu nejsou správci ženských prsou, kteří rozhodují o jejich „vhodnosti“.
Celá tahle morální panika kolem kojení na veřejnosti není o matkách. Je o těch, kteří se s prsem dokážou vyrovnat jen jako s objektem sexuality. O tom, že někdo nedokáže oddělit „nahotu pro efekt“ od „takhle dítě jí“. Je to nepohodlí druhých, které se snaží převést na vinu nás.
A tady přichází největší paradox:
Kojení na veřejnosti trvá obvykle méně času, než zabere napsat rozhořčený komentář na internetu. A přesto to druhé lidi pálí víc.
Takže ne, není mi to trapné. A ano, budu kojit tam, kde potřebuji. Protože dítě nepočká na ideální kout, náladu okolí ani atmosféru. A protože být matka není o skrývání se, ale o péči. A to není třeba žehlit, omlouvat ani přizpůsobovat cizímu nepohodlí.
Kdo to nechce vidět, může se klidně podívat jinam. Svět má totiž víc možností než jen šok a pobouření. Třeba pochopení. Nebo prosté pokračování dne.
