Článek
Firemní večírek aneb sváteční přehlídka trapnosti
Vánoční firemní večírky jsou momentem, kdy zjistíte, že lidé, se kterými sdílíte kancelář, jsou v civilu úplně jiní… a většinou horší. Je to jediná akce v roce, kde se povinně smějete vtipům šéfa, které by normálně neprošly ani u strejdy po třech pivech.
Začíná to nenápadně: e-mail s pozvánkou. Pasivně agresivní věta „budeme rádi, když přijdete“ se ve firemštině překládá jako „když nepřijdeš, všichni si toho všimnou“.
A tak jdete. I když byste raději pekli cukroví poslepu nebo uklízeli třpytky po dětech.
Nejhorší část? Small talk.
„Tak co, jak se těšíš na Vánoce?“
„A jak dlouho jsi tu vlastně zaměstnaná?“
„A co vaše děti?“
Všechno doprovází nucený smích a snaha působit profesionálně, zatímco držíte v ruce kelímek vína, které chutná jako zklamání.
Klasikou večera je kolega, který to přepískne. V kanceláři tichý, nenápadný člověk – tady najednou extrovert roku. Tančí, objímá šéfa a vykládá věci, které by druhý den nejradši zakopal šest metrů pod zem.
A tombola? Ta je kapitola sama o sobě. Vyhraje to vždycky ten, kdo si to nejméně zaslouží. Váš sen o kávovaru vyfoukne kolega z účetního, který nepije kafe.
Povinné firemní večírky jsou jednoduše tradice, která měla být už dávno nahrazena něčím civilizovanějším. Třeba dnem volna. Nebo prémiemi. Nebo tichem.
Ale ne – každý rok znovu stojíme v přeplněné místnosti, s falešným úsměvem a myšlenkou: „Já tohle fakt neovládám.“
