Článek
V 70. letech došlo v našem kraji k události, která tehdy plnila noviny. Nešlo o zločin, ani o nehodu. Šlo o zmizení, které nemělo logiku. Muž, který měl pravidelnou rutinu a žádné důvody mizet, prostě jednoho dne nedorazil domů. Nenašlo se tělo, nenašly se stopy, nenašlo se nic.
Vyšetřování tehdy skončilo bez výsledků. Policie vyčerpala všechny možnosti, a protože se neobjevily žádné nové informace, případ byl uzavřen. Ale lidé si ho pamatovali. Každý měl svou teorii — a většina jich byla až příliš podobná.
A pak se to stalo. Po padesáti letech někdo nahlásil podobné zmizení. Stejné okolnosti. Stejná trasa. Stejný čas dne. A hlavně — stejný „pocit prázdna“, který popisovali svědci i tehdy.
Když jsem si procházel staré archivní spisy, měl jsem pocit, že čtu kopii dnešního záznamu. Jako kdyby čas běžel v kruzích a některé vzorce se prostě opakují.
A možná se ten starý případ nikdy nevysvětlil proto, že na něj dnešní svět teprve musí odpovědět.
