Článek
Řekla jsem si, že dám šanci randění naslepo. Badoo mi vyhodilo muže, který vypadal normálně. Normálně! Profil měl sympatický, usmíval se, žádné pózy před autem nebo s rybou v ruce. Prostě civilní fotka. Tři dekády života mě naučily být podezřívavá, ale říkala jsem si: „Dáme tomu šanci. Co je nejhorší, co se může stát?“
Ano. Ano, to jsem fakt řekla. Vesmír se tomu musel smát.
Přišel. A první, co mě zarazilo, byla ledvinka. Jako… ne sportovní hezká ledvinka. Ne. Byla to taková ta, co nosíval můj strejda od roku 1996, jen trochu unavenější časem. Ale říkám si: ledvinka není charakter.
Posadíme se v restauraci, objednáváme. On si dá těstoviny se smetanovou omáčkou, já salát. Všechno běží dobře, dokud nepřijde jídlo. A v ten moment on, s výrazem profesionála, rozepne tu historickou ledvinku.
A z ní vytáhne balíček parmazánu. Pytlíček. S parmazánem. Připravený. Z domova.
Položí ho mezi nás. Jako relikvii. Říkám: „Ty si nosíš vlastní sýr?“
A on naprosto vážně: „Já prostě nevěřím restauracím, že dají kvalitní. To je parmazán z mého zdroje.“ Z jeho zdroje. Jako nějaká sýrová mafie.
Chvilku jsem přemýšlela, jestli to není taková ta skrytá kamera, kde zjistím, že mám mít tolerantnější přístup k životu a méně soudů. Ale ne. Pán to myslel smrtelně vážně. Dokonce mi nabídl:
„Chceš taky? Ale opatrně. Je drahý.“
Takže sedím na rande a přemýšlím, jak jsem se dostala do verze života, kde mi muž, kterého jsem ještě před hodinou neznala, plynule přednáší o sýrových kulturách, zatímco já se snažím tvářit, že tohle je pořád normální úterý.
Vrchol přišel, když si ten parmazán začal do těch těstovin strouhat s výrazem, který lidé obvykle mívají při meditaci vedené tibetskými mnichy. A pak řekl něco, co mi zůstane v hlavě navždy:
„Když najdu ženu, která ocení správné zrání sýra, ožením se.“
Rande skončilo tím, že on si s vážnou tváří dal parmazán zpátky do ledvinky. Já odešla domů a napsala si do deníčku velkým písmem:
Poznámka pro příště: nikdy nevěř fotce bez ryby, auto nestačí. Sleduj ledvinku. Ledvinka je znamení.
A jestli mi někdo dnes řekne, že randění je o poznávání lidí, tak ano. Někoho poznáte.
Třeba člověka, co si nosí vlastní parmazán.
