Článek
Na začátku vztahu se všechno děje přirozeně. Chceme se dotýkat, mluvit, být spolu. Sex není něco, co bychom plánovali, ale něco, co se prostě stane. Stačí pohled, náhodný dotek, společný smích. Láska je tehdy živá a lehká. Jenže čas má zvláštní schopnost měnit věci, které jsme považovali za samozřejmé. Pomalu, nenápadně a bez dramatických scén.
Zvyk se neobjeví ze dne na den. Vkrádá se tiše, když začneme brát přítomnost toho druhého jako jistotu. Když přestaneme říkat děkuji za maličkosti. Když se rozhovory zkrátí na praktické věci a doteky se stanou spíš funkčními než toužebnými. Najednou spolu žijí dva lidé, kteří se mají rádi, ale už se spolu tak úplně nepotkávají.
Sex se v tu chvíli může proměnit v něco, co se má. Ne proto, že bychom chtěli, ale protože je to součást vztahu. Aby byl klid. Aby druhý nebyl zklamaný. Abychom měli pocit, že děláme, co se od nás čeká. A to je okamžik, kdy se z intimity vytrácí radost. Místo blízkosti nastupuje výkon.
Nejde přitom o to, že bychom partnera přestali milovat. Spíš jsme se naučili žít vedle sebe bez skutečné pozornosti. Láska se změnila ve zvyk stejně jako ranní káva nebo večerní zprávy. Je tam, ale už ji nevnímáme. A sex, který by měl být místem, kde se znovu potkáváme, se stává další rutinou.
Největším problémem není nedostatek touhy, ale to, že se o něm nemluví. Mlčení vytváří propast. Každý si myslí, že je to jen jeho vina, jeho problém, jeho selhání. Přitom často stačí otevřený rozhovor, aby se začalo něco měnit. Přiznat si, že nám chybí blízkost, že toužíme po víc než jen po splnění povinnosti.
Láska se stává zvykem ve chvíli, kdy přestaneme být zvědaví na toho druhého. Když už se neptáme, co cítí, co ho těší, co ho trápí. Sex se stává povinností ve chvíli, kdy se odpojí od emocí a stane se jen fyzickým úkonem. To neznamená konec vztahu, ale varovný signál.
Dobrá zpráva je, že zvyk se dá znovu proměnit v pozornost. Ne skrze velká gesta, ale skrze malé návraty k sobě. Skrze rozhovory, doteky, smích a ochotu být znovu zranitelní. Protože láska není něco, co jednou máme a pak už jen udržujeme. Je to něco, co se musí znovu a znovu objevovat. A sex, když je součástí téhle cesty, se z povinnosti může znovu stát radostí.
