Článek
Každý má právo vyjádřit svůj názor, ať je jakýkoliv. Toto právo, v kombinaci se sociálními sítěmi, způsobilo velký rozmach různých konspirátorů. Začalo to při Covidu a pokračuje to nyní, v souvislosti s válkou na Ukrajině. Daným konspirátorům je vyčítáno především to, že pro svá tvrzení nemají důkazy, nebo že jejich domněnky byly dávno vyvráceny fakty. Mají takoví lidé právo na názor?
Je lež názor?
Stručně řečeno, to, co tito dezinformátoři a jejich ovečky šíří, jsou ve většině případů prachsprosté lži. Dnes dává internet lidem do rukou neuvěřitelnou moc ovládat masy, ale umožní také jakékoliv tvrzení celkem snadno, jednoduše a rychle ověřit. V tu chvíli se musí objevit otázka, zda lži dezinformátorů a jejich nohsledů jsou názory, nebo ne.
Odpověď na tuto otázku je bohužel jednoznačná. Ano, i lež je názor. Bohužel. Nikdo nemůže nikomu zakázat lhát. Dokonce to dovoluje i soud, jelikož obviněný má právo hájit se všemi prostředky. Tedy i lží. Na druhou stranu je nutné třeba dodat, že na šíření lží myslí i naše zákony a úplně beztrestně lhát a záměrně šířit dezinformace, se přece jenom nemůže.
Co je to názor?
Názor je cokoliv. Nejsou to jenom věty a slova, která se nám líbí. Jsou to i věci, se kterými nesouhlasíme. I kritika je názorem. Bohužel, názorem může být i lež. Je otázkou, zda je taková lež šířena opravdu záměrně, s cílem někomu ublížit nebo na sebe upozornit, či je to lež vyřčená proto, že daným věcem dotyčný opravdu věří – třeba teorii o placaté zemi.
Můžeme se jim snažit lež vyvrátit, můžeme se s nimi hádat, nebo nad nimi mávnout rukou. Ale to je tak vše, co s šířenou lží můžeme dělat. Bohužel, i lež je názor, ať už je vědomá, nebo nevědomá. Stále to ale neznamená, že nám ústava garantuje záměrné šíření lží, na toto naštěstí myslí naše zákony, a až tak svobodně šiřitelný lživý názor přece jenom není. Naštěstí.
