Článek
Dříve to bylo normální jen v e-shopech. Prostě jste si objednali oblečení, to vám přišlo, doma jste si ho vyzkoušeli. A když vám něco nebylo, nebyl to žádný problém. To nesedící se prostě poslalo zpátky nebo se vrátilo na prodejně. Dnes je možné vrátit i oblečení zakoupené na některých prodejnách. A přiznám se, že toho normálně využívám.
Nesnáším kabinky
Pravda, oblečení v obchodě si přece můžu bez problémů vyzkoušet. Stačí si nabrat tolik kousků, kolik potřebuji, vyrazit s nimi do kabinky a tam je zkusit. Ale já kabinky úplně nesnáším. Jsou moc stísněné, necítím se v nich dobře. Je tam taky často velké vedro. Vadí mi, že tam není ani dostatek soukromí. Problém je i umělé světlo, které prostě dost zkresluje.
Prostě, kabinky nesnáším, a proto chodím jen do obchodů, kde si oblečení můžu koupit, vyzkoušet si ho doma a to, co mi nesedí, tam prostě přijdu vrátit. Je to pohodovější, lepší a myslím, že prospěšnější pro obchod. Protože toto umožňují, tak tam chodím. Kde takový pro-zákaznický přístup nemají, tam mě neuvidí. Jak snadné.
Chci to vrátit
A jako už po několikáté jsem vyrazila do obchodu se třemi tričky, která jsem se rozhodla vrátit. Proč? Protože mi neseděla velikost, nechala jsem si větší a ta menší chtěla předat prodavačce u kasy, aby mi vystavila vratku a potom nechala zaslat peníze na kartu. Nečekala jsem ale, že to bude až takový problém. Tedy, nečekala jsem, že mě prodavačka tak ztrapní.
To vám muselo být jasné
Podávám jí ty trička a říkám, že bych je ráda vrátila, že mi nesedí, že mi jsou malá. Ona že dobře, začíná brát trika do ruky, kontroluje cedulky a potom se na mě podívá. Prohlédne si mě očima, znovu se koukne na cedulku a řekne větu, kterou z hlavy jen tak nedostanu: „To se ani nedivím, že vám nejsou.“ Dělám, že jsem to přeslechla, ale ona pokračuje: „S vaší postavou si brát M, no nevím, nevím…“
Řekla to natolik hlasitě, že jsem to slyšela já, ale i několik zákaznic za mnou. Byla to prostě ostuda, byl to trapas a já se neuvěřitelně styděla. Já vím, že tu paní asi otravuje brát vratky od lidí, co si věci radši zkouší doma. Ale tak když to ten obchod nabízí, tak to využiju. Ona je zaměstnankyně, ona má poslouchat své nadřízené a dělat, co chce vedení. Pokud s tím má problém, tak ať dá výpověď a jde jinam. Nelíbí se mi, že si svou zlobu vylévá na nás, na zákaznicích. My tam utrácíme, my dáváme peníze, ze kterých ona dostává výplatu. Uvědomuje si to vůbec?
