Článek
Není nic horšího, než když jsem středem pozornosti, o kterou nestojím. Když se na mě všichni dívají a myslí si o mně něco, co není pravda. Že se to nemůže stát? Omyl. Může se to stát i při tak banální věci, jako je nakupování. Já si vyrazila koupit svetr. Pěkný, za dobrou cenu, skvěle mi padl a já měla radost z dobrého nákupu. Ta radost se ale velmi brzy vytratila.
Skvělý svetřík
Chodím kolem stojanů s oblečením, koukám se, vybírám a najednou mi jeden padne do oka. Vypadá stylově, hezká barva, pěkný střih, fajn materiál. Ten beru, říkám si okamžitě. Jdu s ním do kabinky, vyzkouším ho, kouknu do zrcadla a mám jasno. Jsem spokojená, ten je hezký, ten se mi líbí a beru ho. Takže s ním odcházím k pokladně, tam mi ho namarkují, já ho zaplatím a už se těším, až ho doma jen vyperu a budu ho moct nosit. Ale ouvej.
Spustil se alarm
Vycházím z obchodu, procházím bezpečnostním rámem a najednou to přijde. Hrozný, hlasitý, pronikavý zvuk alarmu. Na rámu navíc začne výrazně blikat červené světlo. Já stojím jako opařená, netuším, co se děje. A všichni na mě koukají, jak zákazníci v obchodě, tak i lidé na chodbách obchodního centra. Alarm houká, světlo bliká a ke mně se blíží chlapík ze security.
Zlodějka
Všichni mají jasno, koukají na ženskou, která je patrně zlodějka. Která chtěla zkusit něco pronést, ale nepovedlo se jí to. Myslí si to i chlapík z ochranky, který chce ihned vidět mou tašku. Až v tu chvíli začínám reagovat, začínám se bránit. A to dost rázným způsobem, protože tahle presumpce viny se mi fakt nelíbí.
Ten svetr je zaplacený
Co se změnilo při mém příchodu a odchodu? Jen to, že jsem si koupila svetr. Takže ten je důvodem alarmu. Jsme u kasy, já hned na prodavačku spustím, že musí pípat koupený svetr. A ukazuji jí účtenku a ona mě uklidňuje, že si mě pamatuje, že ví, že je zaplacený. Chlápek ze security hned zjistil, že mu došla munice. Chtěl chytit zlodějku a zjistil, že se žádná senzace nekoná.
Prodavačka si bere svetr, šmátrá po něm a pak v rukávu nachází bezpečnostní prvek. Aha, tak tady je chyba, tohle spouští alarm, toho jsem si minule nevšimla, prohodí s lehkým úsměvem. Bezpečnostní čip odstraní a podává mi svetr se slovy, že teď bude už vše v pořádku.
To si děláte srandu?
V tu chvíli to ve mně bouchlo. To si jako děláte srandu? To jste tak neschopná, že nemůžete vyndat ten čip? spustila jsem na prodavačku. Vaším jediným úkolem je zboží namarkovat, vzít peníze a připravit ho tak, aby tam nebyla žádná taková blbost. A vy to nezvládnete.
A pak já vypadám jako zlodějka, jen a pouze kvůli vaší neschopnosti, křičela jsem na prodavačku. A pak jsem viděla, jak jí vyhrkly slzy, jak se jí to dotklo, jak je jí to možná líto. Brečte, pořád se to nevyrovná tomu, jaký trapas jsem zažila já. A jak jsem se cítila. Vpálila jsem jí na závěr, popadla svetr a vypadla z obchodu. Rozhodnutá, že jestli to zase zapípá, už se nezastavím.
