Článek
Karta, nebo hotovost? Na tohle téma by se znesvářené tábory mohly hádat donekonečna. Já v tom mám jasno: preferuji platbu kartou – bezhotovostně, jednoduše, rychle. Mám klasickou kartu, mobil i chytré hodinky. Kdekoli mají terminál a potřebuji zaplatit, prostě „pípnu“ a je hotovo. Neřeším, kolik co stojí.
Dal bych si sušenku
Jdeme se synem městem a ho začne honit mlsná. Co už – něco mu koupím. S sebou nic nemám, takže vejdeme do malých potravin, kde během chvilky najdeme regál se sušenkami. Nebudu kupovat nic velkého ani honosného, jen malou obyčejnou sušenku, která chuť na sladké rychle zažene.
Nemáme ani košík, prostě popadneme sušenku a míříme k pokladně. Syn ji položí na pás, ten ji dopraví k paní za kasou. Ta ji namarkuje a oznámí mi, že mám zaplatit sedm korun. Bez váhání na ni kouknu a řeknu, že budu platit kartou.
Ano, 7 Kč zaplatím kartou
Pokladní sebou škubne a diví se, že chci takhle drobnou částku platit kartou. „Ano, 7 Kč zaplatím kartou,“ zopakuji suše a čekám, až se na terminálu objeví částka, abych mohla přiložit hodinky a konečně odejít. Jenže to nebude tak jednoduché: paní pokladní se do ovládání terminálu očividně nechce. Přemlouvá mě, jestli bych nemohla zaplatit hotově, vždyť je to „jen sedm korun“ a drobné přece určitě mám.
To jistě mám – v kabelce je peněženka a v té bych sedmikorunu bez problémů našla. Ale nemám k tomu důvod: obchod karty přijímá, tak chci platit kartou. Syn už láduje sušenku a já pořád čekám, jestli vůbec zaplatím. Pokladní, která je patrně i majitelkou krámku, mi vysvětluje, že se jí tak malé částky kartou nevyplácejí.
Kartou, nebo nic
Je to její problém, že si poplatky nezapočítá do marže. Jakmile má terminál, musí počítat s tím, že lidé budou platit i bagatelní částky. Začíná to být hra nervů a mě je to už nepříjemné, proto rázně prohlásím, že buď zaplatím kartou, nebo odcházím bez placení – nemám čas se tu dohadovat, jak mám jako zákaznice zaplatit.
Konečně se něco děje: terminál se rozsvítí, na displeji se objeví 7 Kč a já přikládám hodinky. Pípnutí, platba proběhla, poděkuji a říkám, že účtenku nepotřebuji. Při odchodu z prodejny vím jediné: sem už nikdy nepůjdu. Chápu, že ze sedmikoruny placené kartou jim moc nezbyde, ale to patří k podnikatelskému riziku a musí s tím počítat při cenotvorbě – ne přemlouvat zákazníka, aby zaplatil jinak. Nevím, proč bych na to měla přistupovat.
