Článek
Je zcela běžné koupit si lístek na vlak buď ve stanici, nebo přes mobilní aplikaci či on-line. Kdo to neudělá, riskuje přirážku, pokud nastupuje ve stanici, kde je otevřená pokladna. A přesně to se stalo muži, který evidentně nebyl v dobrém rozmaru.
Bude to s přirážkou
Vlak v dané stanici čekal dobrých pět minut; viděla jsem, jak dotyčný postává kousek od nástupiště a kouří. Teprve potom nastoupil a usadil se nedaleko mě. Po rozjezdu přišel průvodčí, hned zamířil k chlapíkovi a požádal ho o jízdenku. Muž nahlásil cílovou stanici s tím, že lístek nemá a koupí si ho na místě.
„Žádný problém, ale bude to s přirážkou,“ odpověděl průvodčí – a hádka začala. Cestující se vymlouval, že dobíhal vlak na poslední chvíli a lístek si nestihl koupit, přičemž zněl spíš arogantně a agresivně než prosebně. V kontextu toho, že předtím v klidu kouřil, to působilo komicky. Jsem si jistá, že ho průvodčí také viděl, ale z míry ho to nevyvedlo.
Je to osmdesát sedm korun
Průvodčí se obměkčit nenechal a trval na tom, že pravidla jsou jasná: přirážka se platí. S ní činila částka 87 Kč. Muž dál nadával, čím dál vulgárněji. Nakonec vytáhl z peněženky dvoutisícovou bankovku a podal ji průvodčímu. Na dotaz, zda nemá menší, arogantně odsekl, že ani on nemá důvod někomu vycházet vstříc.
Průvodčí se nenechal rozhodit. Začal počítat peníze na vrácení: nejprve bankovky, pak si do dlaně nasypal pořádnou hrst mincí a z nich odpočítával zbytek částky – drobné si průběžně odkládal do kapes. Nakonec položil bankovky na stoleček a vybídl cestujícího, aby nastavil dlaně. A do nich mu vysypal celou hromadu mincí se slovy, že ani on nemá důvod komukoli vycházet vstříc.
Peníze jako peníze
To pána viditelně rozzuřilo, ale průvodčí ho odbyl: „To jsou přece taky peníze. Kdybyste místo cigarety zašel k pokladně, tahle situace by vůbec nenastala.“ Takže ho venku opravdu viděl, a tím spíš neměl důvod mu přirážku odpouštět.
Muž odevzdaně nasypal drobné do batohu, vytáhl lahváče, otevřel ho a po zbytek cesty byl potichu a v klidu. Já se musela jen smát: někdo vymění raději jednu cigaretu za přirážku padesát korun a ještě se cítí dotčený, když ji dostane. A co víc – není mu ani trapné lhát o tom, že vlak jen „dobíhal“. Ten přitom stál pět minut a z vagónu bylo jasně vidět, že k němu nikdo neběží; naopak, všichni cestující si dávali načas.
