Článek
Vypínáte si na noc telefon nebo aspoň vyzvánění? Já ne, stát se může cokoliv a je dobré být na příjmu. Sice mě už párkrát vzbudil nevyžádaný hovor, ale pořád si říkám, že je to přijatelná daň za možnost, že by se mohlo něco stát. Nikdy nevím, co se může přihodit mým blízkým, že budou potřebovat pomoc a kvůli mému vypnutému telefonu se jí nedočkají.
Vzbudilo mě zvonění
Spala jsem, když uprostřed noci zazvonil telefon. Instinktivně, v polospánku, značně rozespalá a ještě otupělá, jsem sáhla po mobilu a hovor odmítla. Jenže se rozezněl znovu a já reagovala stejně. Postupně jsem se začala probírat a při třetím vyzvánění už jsem si řekla, že to bude asi něco důležitého. Hovor jsem konečně přijala.
Ahoj, přijď za mnou!
Kdo byl na druhé straně? Moje kamarádka. Volala mi z baru a neodbytně mi sdělovala, jak je to tam skvělé, a že mám dorazit. Nejdřív jsem vůbec nechápala, co se děje. Bylo jí rozumět každé druhé slovo, chvíli byl hrozný hluk, chvíli ticho. Hovor trval několik minut, než jsem pochopila podstatu: kamarádka byla na mol, seznámila se tam s nějakými muži a chystala se s nimi pokračovat v pití u nich doma. A já prý mám přijet do baru a jít s nimi.
Snažila jsem se ji přesvědčit, že už spím, že nikam nepůjdu. Jenže ona nepřestávala naléhat. Bylo zřejmé, že je zpitá pod obraz a moc se už neovládá. A v tu chvíli mi to došlo.
Tak já přijdu
V takovém stavu jsem ji ještě nezažila. Jasně, uměly jsme to kdysi společně „roztočit“, ale nikdy až tak, že by jedna z nás byla úplně namol. Hlavou mi problesklo milion scénářů: Opili ji ti muži schválně? Přidávali jí další panáky do drinků, aby byly silnější? Nebo jí dokonce do pití něco hodili?
Okamžitě jsem řekla, že teda přijedu. Kamarádka radostí křičela do telefonu, zatímco já se rychle oblékla a vyrazila. Ale místo nočního tahu jsem ji chtěla odvézt k sobě domů. Snad se mi to podaří.
Hele, my pojedeme autem
Po cestě jsem vymýšlela plán, jak kamarádku dostat od těch chlapů a do auta. Nakonec jsem to zkusila zahrát na to, že se chci přidat k nim. V baru jsem hned předstírala nadšení, jak se těším na zábavu, ale co s autem? Přesvědčila jsem je, že my holky pojedeme autem, protože bychom se stejně do jednoho vozidla všichni nevešli, a oni ať si vezmou taxíka. Přemluvit opilé lidi nebylo kupodivu až tak těžké.
Souhlasili, dokonce mi pomohli naložit kamarádku do auta. Na palubní navigaci mi vyťukali přesnou adresu, kam mám jet. Poděkovala jsem, rozloučila se s nimi a tvářila se, že se za chvíli sejdeme a budeme „pařit“ dál. Akorát že vůbec.
Jedeme domů
Bez ohledu na údaje v navigaci jsem se rozjela rovnou k sobě. Kamarádka mezitím usnula, takže jsem ji doma uložila do pokoje pro hosty. Po pár desítkách minut se jí ale neustále pokoušeli dovolat neodbytní chlápci z baru. Vzala jsem to, řekla jim, že mají smůlu, a telefon jsem zablokovala. Kamarádku jsem přikryla a šla znovu spát s pocitem, že jsem nejspíš zachránila něčí soudnost.
