Článek
Ať si každý vychovává své dítě tak, jak chce. Nemusí se nám líbit, jak dítě vychovává někdo druhý, můžeme k tomu mít výhrady, ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat. Mě se třeba nelíbí, jak někteří rodiče na své dítě křičí, jak ho bijí, nebo si věci vynucují z pozice síly a nadřazenosti místo vysvětlení a domluvy.
A potom se mi nelíbí, když mluví do mé výchovy, aniž by o ní něco věděli. Ano, aplikuji takzvanou volnou výchovu. Samozřejmě tak nějak modifikovanou dle svého uvážení a dle svých standardů. A rozčiluje mě, když si někdo myslí, že je to anarchie, kdy si dítě může dělat, co chce.
Existují mantinely
Volná výchova není anarchie. Volná výchova je založena na tom, že i dítě může vyjádřit svůj názor. Ale pořád tu jsou určité mantinely, přes které nejede vlak. Jen se neprosazují křikem nebo bytím, ale debatou. To, že dítě nenechám jít v prosinci do školky v kraťasech a tričku, že ho nenechám sníst pálivou chilli papričku, nebo že se v srpnu musí povinně namazat opalovacím krémem, je pořád volná výchova.
Chceš? Proč ne. Můžeš!
Na druhou stranu je mi úplně jedno, jestli si při nákupu poručí housku, rohlík, bagetu, koláč nebo koblihu. Já si také koupím, na co mám zrovna chuť. Proč by dítě nemohlo, proč by mělo jíst něco, co zrovna nechce? Jen proto, „že jsem to řekla“. Je úplně fuk, jestli odpoledne půjdeme na dětské hřiště, do lesa, projít se po městě, nebo navštívit babičku. I já dělám ve volné dny to, co mi přijde vhod. Tak proč by si program nemohlo vymyslet i mé dítě?
Stejně tak je úplně fuk, jestli bude chtít k obědu řízek, těstoviny, omáčku s rýží, nebo sekanou s kaší. Má na to chuť, tak proč bychom si to nemohli uvařit? I já si v restauraci vybírám to, na co mám chuť, ne to, co mi bez dotazů přinese číšník. Ale pozor, volná výchova zároveň neznamená, že budeme mít těstoviny a řízek 7× do týdne. Tady už do hry vstupují hranice a nutnost dítě ve stravování usměrnit. Ale opět, debatou, vysvětlením, ne silou. A přiznám se, když se to moc nevede, místo mlácení nebo známého „protože jsem to řekla“, je mi milejší svést to na to, že nám zrovna došlo maso a těstovin máme málo.
Ano, funguje to
Kdo volnou výchovu nikdy nezažil, kdo ji nikdy nevyzkoušel, kdo ji zaměňuje s anarchií, bude pochybovat o jejím fungování. Ale ona funguje, na svých dětech to vidím. Jsou vychované, poslouchají, přitom mají mnoho volnosti. Volnosti, kterou já jsem jako malá nikdy nezažila. Musela jsem poslouchat na slovo, jinak přišel trest. Nevěděla jsem nikdy, proč musím dělat to a tamto. Věděla jsem jenom, že když neposlechnu, bude výprask. Poznamenalo mě to? Trochu ano, doteď nevím, zda věci, které udělám, jsou správné, nebo ne. A proto nechci, aby to stejné zažívaly moje děti. Chci, aby se dozvídaly, co je ve skvělé, co je v rámci možností v pořádku a co už není v pořádku. A chci, aby věděli, že i oni si mohou mluvit do svého života, s respektem k pravidlům naší domácnosti.
