Článek
„Jen jsem se na vteřinu otočila a už se to stalo.“ Takhle desítky matek omlouvají situace, kdy se jejich dítě zraní. Samozřejmě uznávám, že člověk nemůže mít oči všude a nemůže stát svému potomkovi neustále za zády. Někdy se zkrátka něco nečekaného přihodí. V takových případech jde obvykle o věci, které nebylo možné předvídat. Ale výmluvy na jednu vteřinu se většinou týkají právě těch situací, kterým se dalo předejít. A matky si tak omlouvají svou nepozornost.
Vždyť tomu lze předcházet
Dítě spadlo z gauče, převrhlo na sebe hrnek s pitím, shodilo talíř z kuchyňské linky, skříplo si prsty do samouzavíracích dveří, řízlo se o nůž, poškrábalo nůžkami nebo spolykalo léky… Ano, toto všechno se v domácnostech stává. Ale stává se to spíše nezodpovědným matkám, které nedávají pozor. Chápu, že výmluva na jednovteřinové otočení může znít uvěřitelně, ale já jako matka tvrdím, že je to hloupost.
Všem těmto situacím, které jsem zmínila, se přece dá předcházet. Není to o tom, že by se během vteřiny dítěti do ruky teleportoval nůž nebo lék. Není to o tom, že by během vteřiny stálo na židli u kuchyňské linky. Pravda, k úrazu může dojít za vteřinu, ale předtím jsou často desítky vteřin, možná i minuty, kdy bylo možné reagovat.
Vždyť to není nic těžkého
Ta vteřina, kdy se něco stane, je až ta poslední. Té předchází celý řetězec událostí, na které lze snadno reagovat. Vidíte, že se vaše dítě sápe na těžké samouzavírací dveře, které chce otevřít? Co myslíte, že se asi stane, když je neudrží a nechá tam prsty? Není lepší k němu raději přiskočit než se pak vymlouvat na to, že pohyb dveří byl rychlejší než ten váš?
Vidíte, že jde do kuchyně, kde máte na kraji stolu nebo kuchyňské linky položené nádobí? Co myslíte, že se asi stane? Nebylo by lepší umístit nádobí tak, aby na něj dítě nedosáhlo? A možná zrušit ubrus, za který stačí zatáhnout, a pohroma je na světě?
Není jednodušší uložit léky, nože a nůžky mimo dosah dítěte? A když je použijete, nenechávat je ležet na stole nebo na gauči, ale svědomitě je zase uklidit? Když se něčemu věnujete, tak s maximální pozorností, a myslet na stoprocentní bezpečnost svého dítěte.
Ne, nejsem dokonalá, ale…
Netvrdím, že jsem dokonalá matka. Ale od narození dítěte vaříme na zadních plotýnkách, horkou kávu a čaj dáváme až na konec kuchyňské linky. Nože nejsou v původním šuplíku, ale nahoře ve skříňce. Léky a úklidové prostředky máme v horní polici vestavěné skříně, že na ně občas nedosáhnu ani já. A světe, div se – ono to funguje.
Přitom se mé dítě již mnohokrát zranilo, ale troufnu si tvrdit, že to bylo „cíleně“. Prostě jsem mu nechala prostor, aby bylo samostatné a zkoušelo věci samo. Pokud hrozí jen odřenina nebo boule, patří to k dětství. Říznutí nožem, otrava léky nebo polití horkou kávou k dětství však rozhodně nepatří. To nejsou otázky vteřin, ale delší apatie vůči tomu, co dítě dělá a co se chystá dělat.
