Článek
Kdo bude s vašimi dětmi chodit do školky, to si nevyberete. Můžete jen doufat, že to nebudou děti z přehnaně alternativních rodin, že budou vychované, hodné a pořádné a že budou mít základní hygienické návyky, které se v jejich rodině skutečně dodržují.
Musím říct, že my máme štěstí. Nikdo ve třídě mateřské školy nijak extra nevybočuje. Žádné dítě není vyložený špindíra. I když jsou všechny děti vymydlené, mají umyté vlasy a jejich oblečení září barvami a je bez skvrn, neznamená to, že je všechno v pořádku. Je tu totiž ještě zápach, který sice není vidět, ale je cítit.
Je to čisté, nebo ne?
Myslím, že není třeba na to nijak výrazně upozorňovat, přesto to ve školním řádu máme: děti musí chodit v čistém oblečení. Považuji to za naprostou samozřejmost. Sice se po první hodině ve školce ušpiní, po návratu z vycházky mohou vypadat jako zabahnění sněhuláci, ale to k dětskému životu prostě patří.
Jenže to, že je oblečení na první pohled čisté, že září a nemá fleky ani skvrny, ještě neznamená, že čisté skutečně je. Nemusí vonět pracím práškem, aviváží ani esenciálními olejíčky, ale nemělo by páchnout. Jsem ochotná tolerovat mírný zápach zatuchliny – ne každý má sušičku a ne vždy se v interiéru podaří usušit oblečení tak, aby trochu nezatuchlo. Jsem ochotná tolerovat i pach z kuchyně, třeba když oblečení načichne po nedělním smažení řízků. Co ale tolerovat nedokážu, je zápach cigaret. Takový puch do školky prostě nepatří.
Načichlé oblečení od cigaret opravdu není čisté
Je mi úplně jedno, který rodič kouří a který ne. Je mi také jedno, jestli si dá jednou za měsíc skleničku destilátu a doutník, nebo denně vyčadí celou krabičku. Je to jeho věc, jeho zdraví, jeho životní styl. Ale je mi to jedno jen do chvíle, než se to začne dotýkat mě samotné a mého dítěte. Ta chvíle nastane, když se převlékáme v šatně a z vedlejšího dětského věšáku – z dětského oblečení – to čpí na všechny strany.
Člověk si najednou připadá, jako by se vrátil v čase do pivnice čtvrté cenové, kde není kvůli kouři vidět na krok. Ten zápach doslova dráždí nos. Chudák dítě, které to musí mít na sobě celý den. A chudák i ostatní děti, které se pohybují hned vedle, včetně mého. „Načichlé oblečení od cigaret opravdu není čisté,“ řekla jsem proto mamince, která si přišla pro svou holčičku. Mým cílem nebylo nikoho urazit, dehonestovat ani naštvat, jen dát najevo, že mi ten zápach prostě vadí.
Kuřáci, buďte ohleduplní
Je to vaše věc, že kouříte. Vaše svoboda ale končí tam, kde začíná ta moje. Pokud vám přijde v pořádku hulit doma, prosím. Pokud vám přijde v pořádku, že vaše malá dcerka musí dýchat cigaretový dým plný kdo ví čeho, je to smutné, ale pořád je to vaše věc. Když neumíte vyjít na balkon nebo před dům, nebo si tu cigaretu odpustit, prosím.
Jakmile ovšem takhle načichlá malá dívenka přijde do školky, už to není jen vaše věc. Je to i moje věc. Já to nechci čichat, mé dítě to nechce čichat. A pochybuji, že se to líbí ostatním dětem, rodičům nebo pedagožkám ve školce. Zkuste se, milí kuřáci, zamyslet. Zdraví si ničte sami, smrďte si pod nos, jak chcete. Ale pamatujte na hranici, kdy už tím obtěžujete nás a naše děti.
