Článek
Zastávám názor, že každá koruna se hodí, a proto si při rodičovské dovolené ještě přivydělávám jako obsluha v restauraci. Podnik, ve kterém pracuji, je vždy na přelomu ledna a února zavřený – majitel si prostě chce odfrknout a odletí do teplých krajin, takže my zaměstnanci máme volno.
Nevím, jak to mají kolegové na hlavní pracovní poměr, ale já jako brigádnice mám měsíc utrum nejen s prací, ale i se mzdou. A tak jsem svému partnerovi navrhla, že se na ten měsíc stanu ženou v domácnosti. A uvidíme, jak nám to půjde. Třeba se už na brigádu nevrátím.
Budu měsíc v domácnosti
A tak to začalo. Restaurace se zamkla a já začala fungovat jako žena v domácnosti. Zase tolik se pro mě nezměnilo, protože postarat se o děti a o domácnost mi nedělalo problém ani dříve. Teď jsem však na všechno měla víc času.
Náš domov byl uklizený i dříve, takže ani v tom nepřinesl můj „měsíc volna“ žádnou zásadní změnu. Jen jsem se konečně dokopala k tomu, co jsem dlouhé měsíce i roky odkládala. Uklidila jsem sklep, důkladně protřídila všechny skříně a vyhodila obrovské hromady věcí, které už jednoduše nebyly potřeba.
Jinak jsem se věnovala běžnému průběžnému úklidu, starostem o nákupy, vaření a péči o děti. Navíc mi zůstalo i víc času na sebe samotnou, takže jsem se víc věnovala cvičení a péči o svůj zevnějšek. To, že jsem byla doma, nebylo vidět jen na bytě, ale řekla bych, že i na mém vzhledu.
Jak se to vyvíjí?
Už po prvních dvou týdnech bylo jasné, že tohle není úplně ideální směr. Můj partner začal zůstávat v práci déle, aby pokryl výpadek mého příjmu. Po čtrnácti dnech na něm bylo vidět, že když pracuje denně déle než dřív, je unavenější a podrážděnější. Přestával mít čas na svoje koníčky a záliby, trávil méně času s dětmi a neměl ani moc náladu si s nimi hrát.
Zbývaly ještě dva týdny, a tak jsme doufali, že si to nějak „sedne“. Pro mě to byla pohoda – měla jsem víc času pro sebe. Pro partnera to bylo podstatně horší. Na jedné misce vah byla jeho pracovní doba a vydělané peníze, na druhé pak náš rodinný rozpočet. Kdyby se vrátil k původní pracovní době, cítili bychom to finančně. Ne že bychom vyloženě strádali, ale díky mé brigádě jsme si mohli dovolit, co jsme chtěli. A slevovat ze svých standardů jsme prostě nechtěli.
Za měsíc nás přešel smích
Měsíc uplynul. Na partnerovi bylo vidět, že takhle to dlouhodobě opravdu nejde. Nebyl to pro něj život. Neměl náladu ani čas na děti, na koníčky, na mě. Přišel unavený z práce, aby mohl druhý den brzy vstát a jít tam znovu.
Náš domov se přitom nijak výrazně nezměnil. Kromě toho, že jsem se vrhla na měsíce či roky odkládanou „debordelizaci“, byl víceméně pořád čistý. O děti bylo postaráno stejně jako dříve.
Přiznám se, mně to vyhovovalo – bylo to pohodlnější, klidnější a příjemnější. Jenže nejsem v téhle rodině sama. Musíme fungovat všichni, každý člen by měl být v pohodě. A tak se po měsíci pauzy vracím do restaurace čepovat pivo a roznášet nápoje. Popravdě jsem za to i trochu ráda, konečně zase vypadnu mezi jiné lidi.
