Článek
Nikdy jsem nic neukradla a rozhodně to nemám v plánu ani teď. Přesto jsem byla v obchodě nazvaná zlodějkou. A to mě hodně vyvedlo z míry. Bylo to totiž zcela bezdůvodné. V tu chvíli se člověk hanbou propadá a pociťuje naprostou bezmoc. Zvlášť proto, že na něj všichni kolem koukají.
Jdeme na nákup
Nákup s dětmi? Peklo. Kdo má malé ratolesti, ten moc dobře ví, že jít s nimi na nákup není úplně jednoduché. Přinesete půlku toho, co jste chtěli, a celou dobu se snažíte ten supermarket proběhnout co možná nejrychleji. Je tu ale jedna možnost, jak to zvládnout. A to dělám já. Jako první zamířím s dětmi do sekce pečiva, kde každému dám do ruky rohlík. Oni sedí v košíku, ládují se a já mám na nákup mnohem větší klid.
Jste zlodějka
A stejně jsem to udělala i nyní. Vyrazila jsem s dětmi na nákup, dala je do košíku, vyrazila k pečivu a vrazila jim do ruky rohlík. A šla udělat běžný nákup. Po pár minutách ale vidím, jak na mě kouká nějaká cizí paní. Netuším, kdo to je, ani co chce. Ale za chvíli to zjistím.
Spustí na mě, že jsem zlodějka. Ne, že by mi to nějak potichu řekla, ne že by mi něco naznačila. Hlasitě tam na mě začala křičet a ukazovat. Já se v tu chvíli hanbou málem propadla. Vůbec jsem netušila, o co jde. Tak jsem se jí hned ptala, co se děje, co má za problém.
Ty vaše rohlíky
A ona hned ukázala na děti, na jejich rohlíky a na to, že kdo něco jí před zaplacením, je zloděj. No, ne že by mě přešel stud, ale po téhle argumentaci jsem se pousmála s vědomím, že jsem skutečně nic špatného neudělala. Paní si ale pořád mlela svou, i když jsem si jí nevšímala.
A ostatní lidé? Nejprve koukali a potom se stalo něco, co jsem nečekala. Jsem zvyklá na to, že lidé většinou čučí, že si hledí svého. Ale teď ne. Najednou se mě pár lidí zastalo. A to mě zahřálo u srdce. Slyšela jsem, jak paní říkají, ať toho nechá, ať si hledí svého, a že dát rohlík dítěti není nic špatného. Že to dělají také. A já byla ráda, že kromě těch zlých jsou mezi námi i lidé dobří.
Ano, zaplatila
A jak to všechno dopadlo? Tak jako vždycky u pokladny jsem nahlásila i ty dva rozjedené rohlíky a poctivě je zaplatila. Žádná zlodějka tedy nejsem a nikdy nebudu. A že dám v obchodě dětem rohlík do ruky? Ano, dám, to je z mého pohledu prostě pořád úplně v pohodě.
