Článek
Dovolená má být primárně o tom, že si člověk odpočine, užije si moře, pláž, jinou kulturu – a také že bude se svou rodinou. Sice znám takové jedince, co vyrážejí do Chorvatska ve velké partě, vezou si sudy piva a celý týden propijí, ale to není nic, co by mě lákalo. Já si chci užít čas s těmi, co mi jsou nejbližší – tedy s rodinou.
Tak my pojedeme také
My už máme dovolenou vybranou, objednanou a zaplacenou. Moje kamarádka Martina ale ne. Tak zjišťovala, kam vlastně jedeme, do jakého hotelu. Když jsem jí vše ukazovala, byla nadšená. A potom z ní vypadlo, že by tam mohli jet také. Říkám, že proč ne, že jí klidně poreferuji, jaké to tam bylo, jestli to za to stálo. Za pár chvil jsem ale zjistila, že jsem její větu jaksi nepochopila. Ona nemyslela, že chce do stejného hotelu.
Ona myslela, že chce jet s námi, ve stejný termín. Že by se svým partnerem a dětmi poptali zájezd ve stejném termínu. A tohle mě vyděsilo. Párkrát jsme byli na prodlouženém víkendu na nějaké chatě a myslím, že to úplně stačilo. Trávit takto s nimi sedm dní? Upřímně, to bych nedala. Po pár dnech bychom si stoprocentně lezli na nervy.
Ne, na dovču s vámi opravdu na týden nepojedeme
Když jsem viděla v jejích očích ten zápal, že by tu společnou dovolenou opravdu hrozně ráda uskutečnila, musela jsem to zarazit. „Ne, na dovču s vámi opravdu na týden nepojedeme,“ utnula jsem úvahy kamarádky. A vysvětlila jsem jí, že si ji chceme užít jenom jako rodina, sami, společně. Ne s nikým jiným.
Že můžeme někdy klidně vyjet někam na výlet, trávit spolu pár dní, vyrazit na chatu nebo do kempu. Ale na sedm dní u moře prostě chceme jet sami. Když jsem to dořekla, přišlo mi, že je kamarádka naštvaná. Ale proč, proboha? Ona má nějaký názor, nějaký plán, a já také. Ona ho řekla, já jsem ho řekla. Tak proč je uražená, dotčená? To jí mám lhát, mám se nechat natlačit do něčeho, co prostě nechci?
Ať si najde někoho jiného
Jestli jí vadí, že by jeli sami s partnerem a dětmi, holt si bude muset najít někoho jiného. My na tohle cestování moc nejsme. Máme nějaké zvyky, návyky, standardy, životní styl a nechceme, abychom museli dělat kompromisy. Přes den máme určitý řád a nechceme si ho nechat narušovat kvůli tomu, že by s námi jel ještě někdo jiný.
Přesně vím, jak by to dopadlo. Po dvou dnech zdánlivé pohody by nastoupily první rozepře, kompromisy, možná i hádky. A celá dovolená by končila stejně tím, že by si každý dělal to, co chtěl, co má rád a co preferuje. Tak je lepší jet sólo rovnou. Pokud se Martina nutně potřebuje s někým družit, ať jede s někým jiným, nebo si najdou nějakou jinou rodinu až tam. Já jediné, co pro ni můžu udělat, je poreferovat, jestli ten „náš“ hotel za to opravdu stojí.
