Článek
Ne, nejsem příznivkyni fyzických trestů. Tak jsem byla vychována já. Žádné následky to na mě sice nezanechalo, ale rozhodně si nemyslím, že je to správný postup. Snad jen, když už všechno ostatní selže a „tonoucí se stébla chytá“.
Zároveň ale mám výhrady i proti extrémně benevolentním přístupům ve výchově. Má jít o respektující, moderní výchovu, která prý pomůže z dětí vychovávat sebevědomé lidské bytosti. Je ale správné nechat jim úplnou volnost?
Volnost je potřeba
Ano, správně, děti potřebují volnost. Tak, jako ji v rámci určitých mezí a společenských konvencí máme mi dospělí, bychom ji měli dopřát také svým dětem. Dětství a výchova dítěte přece není vojna, kde rodič je generál a potomek mladý zobák, který musí jen poslouchat rozkazy. Dítě má mít radost ze života, ze svého dětství, má se bavit, užívat si, smát se, radovat se. Toho všeho docílíme jenom volností.
Zdravá volnost rozhodně není na škodu. Nikomu neubližuje, nikomu nevadí, nic nekomplikuje, nemá negativa. Je přece úplně jedno, jestli si dítěte v obchodě vybere místo rohlíku housku, místo salámu sýr a místo jablka hrušku. Je úplně jedno, že chce jít jezdit na koloběžce, místo plánovaného hřiště. Že chce raději do dětské herničky, místo zamýšleného bazénu.
Ničemu přece nevadí ani to, že se chce na hřišti zrovna houpat, ne se klouzat. Nebo že nechce půjčit druhému dítěti hračku, kterou si právě vzal. Je to normální, přirozené chování. Úplně stejně jednáme my, dospělí a také nás nikdo nesekýruje, jak to má být správně. Nebo snad chcete sdílet domácnost s tchyní, která každé vaše rozhodnutí změní podle svého? Ne! Tak to nedělejte svým dětem.
Vše má své meze
Volnost dítěte má ale končit tam, kde začíná volnost druhého člověka. A také tam, kde do hry vstupují společenské konvence, normy slušného chování, etiketa. Prostě ty věci, které jsou základem každé moderní, slušné společnosti. Zde by mělo každé dítě takzvaně narazit. A mělo by přestat s tím, co dělá, nebo co má v plánu.
Bohužel, rodiče jsou různí a přístupy k výchově také. Pod respektující, volnou výchovou si dnes někdo představuje i to, že se dítě chová jako utržené ze řetězu. Že roste jako dříví v lese, vychovává se samo. A rodič nijak nezakročí. Doslova jeho potomek dělá bordel a rodič absenci jakéhokoliv usměrnění považuje za moderní přístup k výchově.
Žijeme ve společnosti, ne v lese
Jsme součástí civilizované společnosti. Normy, konvence, etiketa. To jsou pojmy, které by nám neměly být cizí. A tak je třeba přistupovat i k výchově dítěte. Doma na zahradě, ať si klidně dělá, co chce. Ale tam, kde jsou jiné děti, jiní dospělí, je třeba jeho volnost vždy korigovat.
A pokud jste jiného názoru, napište mi. Ráda vás někdy bez ohlášení navštívím, hodím vám písek do obličeje, seberu telefon, bez ptaní vypiji bar, poškrábu auto, prokopnu dveře, sním oběd… Vadí? Proč, vždyť je to jen má volnost, nechte mě žít!
