Článek
Je naprosto běžnou praxí, že děti mívají na různá místa vstup zdarma. Jsou to například různá muzea, interaktivní výstavy, ale třeba zábavní parky, dětské koutky, zoologické zahrady. Prostě místa, kam chcete se svým potomkem zajít, když ho chcete zabavit. Bohužel se stává, že tam zaplatíte více peněz než jiní rodiče s dětmi totožného věku.
Výšková diskriminace
Rozlišit, zda dítě má, nebo nemá nárok na bezplatné nebo snížené vstupné, lze různými způsoby. Nejpopulárnější jsou hned dva. První je založený na jeho věku. Je stanovena jasná, přesná věková hranice, která pevně odliší onen okamžik, kdy má dítě ještě vstup zdarma a kdy už musí zaplatit.
Potom je tu ještě varianta číslo dvě. Značně diskriminační, se kterou nesouhlasím. Je to výškové rozdělení. Je pevně stanoveno dětskou výškou, kdy může dítě ještě zdarma a kdy už bohužel musí zaplatit. A to je značně nespravedlivé.
Proč pouze výška?
A proč se vlastně rozlišuje jenom výška? Proč nejsou stanoveny i další kritéria. Můžeme třeba nastavit, že bezplatný vstup mají jenom holčičky. Nebo třeba pouze hnědovlasí kluci. Či modroocí blonďáci. Nebo můžeme bezplatné vstupy nastavit podle váhy dítěte nebo třeba podle velikosti jeho obuvi. Ano, toto všechno jsou věci, které prostě nedokážeme nijak ovlivnit. Děti jsou různé a je špatné diskriminovat je jenom kvůli tomu, že některý tříleťák je vyšší než ten druhý.
Chceme spravedlnost
Já dokážu pochopit, že nastavit výškovou hranici bezplatného vstupu je nejjednodušší. Dítě si stoupne k metru, nebo projde pod laťkou. Když se vejde pod stanovenou mez, může pokračovat. Když ne, musí rodič platit. Z pohledu rodičů i obsluhujícího personálu jde o nejjednodušší řešení, ale správné není.
Správné je rozlišovat bezplatný vstup opravdu podle věku dítěte. Ale tady už je třeba jeho věk prokazovat, proto se tomu nějaká místa vyhýbají. Ne každý rodič zřídil pro své dítě cestovní pas nebo občanský průkaz. Kartička zdravotní pojišťovny, ta zase nemá fotografii. Rodný list bez fotografie, ale s identifikací rodičů, s sebou zase tahá opravdu jenom málokdo.
Řekněte si o slevu
Jak z toho ven? Požadovat spravedlnost. Prokázat věk dítěte průkazem a trvat na tom, že hodnocení podle neovlivnitelné výšky je diskriminační. Z vlastní zkušenosti, to vždycky projde. Ale je to trapné pro obě strany. Pro mě jako matku i pro obsluhující personál, popřípadě pro manažera daného koutku, když obsluha nemá potřebné kompetence toto vyřešit a rozhodnout.
