Článek
Pokud obsluha nezvládne přijmout upřímnou odpověď, ať se raději neptá. Když se jdu hostů zeptat, jak jim chutnalo, musím počítat s tím, že mohou mít výhrady. Chuť kuchaře se nemusí trefit do chuti hosta. Stejně tak se může stát, že se někdy něco nepovede – třeba se steak udělá příliš, polévka se přesolí nebo jídlo zkrátka připálí. Ano, i to se v restauracích stává, ale host by to nikdy neměl dostat až na talíř.
Je normální to vrátit
Když jídlo nesplní očekávání, prostě se to může stát. Stejně tak jako může být někdy dokonalé, někdy nemusí vyhovovat našim představám. V tu chvíli vyvstává otázka, co s tím? Zda už je to za hranicí, kdy je na místě jídlo reklamovat a vrátit, nebo jestli to ještě projde.
Pokud je jídlo prokazatelně špatné, reklamace je zcela namístě. Mám na mysli situaci, kdy je doslova nepoživatelné – spálené, zapáchající, přesolené či tak pálivé, že se nedá jíst. V tom případě by hosté neměli váhat a měli by jídlo vrátit.
Bohužel to často nedělají. Ze své praxe vím, že se občas stává, že host jídlo zčásti sní, na dotaz ohledně spokojenosti všechno pochválí, ale o hodinu později vyvěsí negativní recenzi o tom, co všechno bylo špatně. Proč? Možná se bojí vrátit jídlo nebo se bojí upřímnosti. Sama zjišťuji, že když jsem k personálu upřímná, příliš vřelých reakcí se nedočkám.
Nestálo to za nic
Začínám chápat, proč lidé pravdu raději napíšou anonymně na internet. Stavila jsem se na polední menu a že bych si nějak zvlášť pochutnala, to se říct nedá. Polévka, tedy vývar, byl očividně z prášku a zapečené těstoviny by si zasloužily lepší péči, hlavně pokud jde o dochucení a kvalitu uzeniny.
Jídlo nemělo vyloženě výraznou vadu, hlad zahnalo, ale že bych si opravdu pochutnala, to se říct nedá. Prostě by potřebovalo trochu víc péče a nebyl by problém. A tak, když se mě při placení servírka zeptala, jak mi chutnalo, byla jsem upřímná: „Nestálo to za nic.“
Očividně ji to překvapilo. Z usměvavého výrazu se stal zamračený a doplnila to poznámkou, že je to divné, protože oni vaří dobře a hosté si nestěžují. Tak nevím, asi jsem jiná než ostatní.
Nebylo to na vrácení
Čekala jsem zkrátka o chlup lepší kvalitu. Přitom udělat dobré šunkofleky není nic složitého – stačí dobře osolit těstoviny při vaření, pohlídat dobu varu, nešetřit vajíčkem a uzeninou a péct je tak akorát. A polévka? Někdo je zvyklý na poctivý domácí vývar, oni zjevně na prefabrikát z prášku. Těžko by ho dělali speciálně jen kvůli mně, takže bych si moc nepomohla.
I mně to chutná?
A kdybych nebyla upřímná a řekla servírce, že to bylo v pohodě? Zařadila bych se tím mezi všechny ty hosty, kterým tam prý chutná. Pochybuji totiž, že by se někdo nad takovým jídlem vyloženě rozplýval. Věřím, že patří do kategorie „neurazí, nenadchne“. Když máte velký hlad a vidíte cenu 150 Kč, sníte to. Ale jít tam znovu? To asi ne.
