Článek
„Roky jsme jezdili do Chorvatska, letos s ním končíme. Už několik posledních let jsme váhali, letos máme s rodinou jasno. Už je to neúnosné,“ říkám každému, kdo se mě zeptá, kam v létě vyrazíme za teplem a sluncem. Letos zvolíme stoprocentně jinou destinaci.
Cesta je očistec
Vydat se do Chorvatska jinak než po vlastní ose nejde. Ano, mohu zvolit letadlo, ale následuje nutnost zajistit si transfery přímo do destinace. Organizačně nebo finančně to není absolutně výhodné. To stejné platí o různých vlacích, ty končí v určeném nádraží a odtud k našemu apartmánu stejně musíme po vlastní ose. Jedinou možností je tedy auto.
Problém nastane už při koupi dálniční známky, kdy kvůli rakouské desetidenní upravujeme délku našeho pobytu. O nevýhodách „zlodějských“ praktik dálničních známek ve Slovinsku radši nemluvím. Platí jenom sedm dní, takže potřebuji dvě. A nejsou levné.
Tím ale strasti nekončí. Únava za volantem, dlouhé kolony z důvodu točících se turnusů. Dlouho jsme to snášeli, ale tento rok už ne. Dva dny se dostáváme z toho šoku z jízdy, konec dovolené už jsme nervózní z toho, co na cestě zase bude.
Je to stále dražší
Jezdíme stále na stejné místo, do stejného apartmánu. A tak vidíme, jak se vše rok od roku zdražuje. Nejenom samotné ubytování, ale i vše okolo. Restaurace, bary, obchody. Přitom kvalita je na stejné, ne-li nižší úrovni. Připadá mi, jako bychom byli pro Chorvaty jenom dojná kráva. A když jsem chtěl dát Chorvatsku letos ještě šanci, dostal jsem od domácích ceník, který se od loňska znovu navýšil. A to o 15 procent.
S Chorvatskem letos končíme. Na pobyt nemáme peníze, na cestu nervy. To je mé rozhodnutí. Když jsem zjistila, že za Turecko dám na 10 dní za celou čtyřčlennou rodinu s letenkou a all inclusive i do 50 tisíc, mám jasno. A to vše s organizací cestovní kanceláře, takže jediná moje starost je dostavit se včas na letiště. Chorvat už ode mě neuvidí ani korunu. Své peníze utratím lépe a v klidu.
