Článek
Každému může být úplně jedno, co si host v restauraci objednává. Klidně ať si dá jen kohoutkovou vodu, pokud nad ní nebude sedět půl dne. Jsou hosté, kteří si dají pivo, jiní kávu, další jídlo a někteří třeba jen polévku. Tak jsem dopadla já, když jsem se chtěla stavit na oběd – místo hlavního jídla jsem si objednala jen polévku.
Co si dáte?
Dostanu jídelní lístek, pročítám ho a všimnu si velkého upozornění, že v tomto lokále se platí pouze hotově. Kartou ani QR kódem prý zaplatit nelze. Pro člověka, který hotovost skoro nenosí, je to docela problém. Honem vytahuji peněženku a dívám se, kolik mám. Jen drobné, dohromady padesát korun. Tím je to vyřešeno.
Zrovna přichází číšník a ptá se mě, co si dám. Mám jasno: jednu gulášovou polévku. Na dotaz, co dál, odpovídám, že už nic – žádné pití ani hlavní jídlo, jen polévku za 49 Kč. Vidím, jak nahodí udivený výraz a asi si říká, proč do hospody chodím, když tu neplánuji utrácet.
Tak se podívejte
U výrazu však nezůstane; neodpustí si poznámku, že do restaurace se prý chodí „pořádně konzumovat“ a na polévku mají lidi jít „na stojáka do nádražního bufetu“. To mě urazí. Vytahuji peněženku a říkám mu, ať se podívá. Rozepnu přihrádku s drobnými a ukážu, že mám opravdu jen na tu polévku.
„Bez peněz do hospody nelez,“ odpoví mi. Rychle ho usadím vytažením platební karty, na které mám tolik, že bych mohla bez mrknutí oka dlouhodobě hostit celý lokál. Jenže on je součástí systému, který mi peníze z té karty utratit neumožní. V tu chvíli pochopí, že problém není na mé straně a že do hospod opravdu nechodím bez peněz.
Já za to nemůžu
Přinese polévku, já ji sním, požádám o účet a vysázím drobné, ze kterých zbudou dvě koruny dýško. S trochu provinilým výrazem mi číšník sdělí, že jestli se tady budou, nebo nebudou brát karty, on bohužel neovlivní. Říkat mi to nemusel; je mi jasné, že je na to malý pán. Ale mohl si odpustit ty výrazy a poznámky. To, že má někdo v kapse jen pár drobných na polévku, ještě neznamená, že je sociální případ.
Znamená to jen, že spoléhá na platební kartu – a když se až u stolu dozví, že ji nepřijímají, co mu zbývá, než si objednat to, na co hotovost má? Pokud se mu nechce přes půl města do bankomatu, zůstane u polévky. Příště půjdu jinam. Když tady moje peníze nechtějí, nemám důvod sem chodit.
