Článek
My máme rekonstrukci dávno za sebou, takže moc dobře vím, jak náročné to je. Všude je špína, stavební materiál, hluk, v bytě se pořádně nedá bydlet. To stejné teď prožívá moje kamarádka, známá, která si najala řemeslníka na novou koupelnu. A než to udělá, hledala bydlení. A já jí nabídla, že může bydlet u nás.
Je to jen na pár dní
Nebude to na dlouho, jenom na pár dní, po dobu těch nejtěžších bouracích prací. Aby nemusela ke svým rodičům nebo na hotel, podala jsem jí takzvanou pomocnou ruku. Tedy, nabídla jsem jí, že může být u nás. Byla ráda a kývla na to. Však to bude jenom na chvíli, žádný problém. Místo pro ni máme a chod naší domácnosti zcela určitě nenaruší.
A tak nastal den D, kdy kamarádka přijela s kufrem, aby s námi zhruba týden sdílela domácnost. A mezitím řemeslníci tvrdě makali v její koupelně. První den to vypadalo na idylku, ale postupně bylo vidět, jak se jí u nás líbí čím dál méně.
Jen dva dny
Z plánovaného týdne až deseti dnů to nakonec byly jenom dva dny. A sbalila se a odjela. Ne, nic jsme si neudělali, jen to u nás prostě nezvládala. Nikoli proto, že bychom měli nějaké divné návyky nebo nároky. Ale je třeba podotknout, že my bydlíme ve větším městě, v bytě. No, a kamarádka Lenka je typická holka z vesnice, která žije ve svém starším, takovém polorozpadlém domku.
No a bylo celkem jasné, že když se najednou dostane do města, může být — řekněme — trochu vyjevená, trochu překvapená. No ale na druhou stranu jsem nečekala, že je to až taková citlivka, která má problém s tím, že město holt není vesnice.
Já tady žít nemůžu
Po dvou dnech bylo jasno, prý se stěhuje, prý to u nás nezvládá. Kvůli městu, kde žijeme. Když mi sdělila, že nechápe, jak můžeme žít v ulici, kde pořád někdo chodí, kde jezdí auta a autobusy MHD, kde je celý den nějaký hluk, pokrčila jsem nad tím rameny. Prý takové bydlení by každého člověka dříve nebo později zničilo, dostalo by do blázince.
A tím mě urazila. Já chápu, že městský život není pro každého. Kdo je zvyklý na malou vísku, bude ve městě ztracen, vyjeven. Stejně jako já bych nezvládla opak — žít nějaký čas na vesnici, kde není vůbec nic a kde lišky dávají dobrou noc. Ale nikdy bych něčí životní styl neurážela. Brala bych to tak, že on to tam miluje, on je tam spokojen. A pokud já ne, je to jen a pouze můj problém. No, má kámoška je očividně jiná, takže po urážce našeho bydlení odjela bydlet ke své mamince do nedaleké vesnice. Tak snad to tam přežije ve zdraví, když jí ruch města nebyl dost dobrý.
