Článek
Když před někým řeknete, že se zdražuje pivo, hned moc dobře ví, kdo za to může. Pochopitelně je to minulá vláda. Za jejího vládnutí teď máme vysoké ceny energií, které se pochopitelně podepíšou na nákladech na výrobu. Minulá vláda také posunula pivo do vyšší, tedy 21% sazby DPH. Ano, nepopírám, tohle na nějaké zdražení vliv bude. Ale je to ten důvod, proč cena piva míří do astronomických výšin?
Pivo za 80 korun
Také jsem se dočetla, že pivo má stát až 80 korun. A protože ve škole jsme se o žádné měrné jednotce „jedno pivo“ neučily, musím pátrat, co je tím myšleno. A dopátrala jsem se. Obvykle je tím myšlený jeden čepovaný půllitr známého ležáku z Plzně. Tak jsme doma! A ceny, o kterých se v mluví, jsou opravdu rozmanité. Jedno pivo (jen pro připomenutí — čepovaný půllitr Plzně) v různých hospodách vyjde na 52, 60, 64, 68, ale i 80 korun. No, to už opravdu není nic levného.
Může za to vláda?
Je snadné hodit to na vládu, jako všechno. Ale opravdu ty energie a DPH mohou za to, že se plzeňské čepuje za takhle vysokou cenu? Nepřemýšlející pivaři a odpůrci minulé vlády mají jasno — ano, může za to vláda. Tak jim to pojďme zkusit vymluvit.
Cena Plzně
Začnu přímo u ceny „jednoho piva“, tedy u té půllitrové Plzně. Pokud si někdo koupí soudek do garáže, tak za něj zaplatí vcelku slušných 3 200 Kč. To znamená 32 Kč za půllitr piva. Pokud si koupím lahváče a chytnu dobrou akci, pohybuji se na částce kolem 25 Kč na jednom půllitru piva. Je jasné, že to pivovar neprodává za částku, která je pod výrobními náklady, stejně jako je jasné, že na tom netratí ani obchodník. Každý si na tom přihodil a cena je stále slušná.
Pamatujete si ještě ty ceny z nápojových lístků restaurací, o kterých jsem četla? Tak vám je připomenu: 52, 60, 64, 68, ale i 80 korun. Jde tak o částky klidně dvojnásobné oproti tomu, za kolik koupím padesátku sud já, normální spotřebitelka. Matematika základní školy dává tušit, že i kdyby hospodský koupil sud jako já za 3 200 Kč, má na jednom vytočeném pivu třicet Kč. Takže energie a DPH, jo?
Cena jiných piv
Pojďme se podívat i na jiná piva. Nemyslím konkurenci europiv, zůstaneme u toho, že je Plzeň jakýmsi prémiovějším druhem. A porovnejme toto pivo s některým z craftových pivovarů. Tedy s pivovary, které to vaří doslova „na koleni“, v jedné místnosti, bez možnosti využití moderních technologií.
A to je ještě ten lepší příklad, protože takzvané létající pivovary si všechny technologie musí pronajímat u jiných pivovarů, což jsou další náklady. A asi je každému jasné, jaký rozdíl bude v nákupních cenách, které má minipivovar, a gigant jako Plzeň. Nemluvě o vyladění technologie procesu výroby, která bude ve městě na západě Čech také úplně jinde.
A v tomto kontextu si doslova klepu na čelo, jak je možné, že si mohu dát točený půllitr craftového piva za nižší cenu. Třeba dvanáctku ležák za 67 Kč, třináctku weizen za 66 Kč, dvanáctku single hop ale za 79 Kč, třináctku neipa za 73 Kč, nebo třináctku kölsch za 68 Kč, nebo třináctku red ipa za 59 Kč. To jsou reálné ceny piv ve dvojici craftových pivnic, které jsem minulý týden navštívila ve východních Čechách.
Takže vláda, jo?
Je to tedy opravdu vláda, která může za to, že craftový minipivovar může mít nejen u ležáku, ale dokonce i u svrchně kvašených piv cenu nižší než gigant se svým standardním „jedenáctistupňovým“ ležákem? Nebude problém tak trochu jinde? Říká se tomu nenažranost.
