Článek
Když jdeme na jídlo s dětmi, je to stále stejné. Tvrdí, jak mají velký hlad, ale vždy to dopadne stejně. Snědí jenom trošku a my jim zbytek necháme zabalit. A to není moc ekonomické. V první řadě zaplatíme dvě dětské porce, které ale nestojí polovinu, stojí nějakých 70–75 procent původní ceny jídla. A potom ještě zaplatíme dvě krabičky. A tohle už nás nebaví.
Rozdělíte nám to
Teď jsme se rozhodli, že budeme radikální. Děti milují omáčky, takže volba byla jasná: svíčková na smetaně. A plán byl také jasný, objednáme jednu porci a necháme ji rozdělit na dva talíře. Zaplatíme jen 180 Kč za jídlo, najedí se obě děti a když něco zbude, tak to dojíme, nebo si to vezmeme s sebou.
A tak když přišel číšník, objednala jsem si já, objednal si partner a potom jsme vznesli náš požadavek. „Na jednu svíčkovou, kterou bychom rádi chtěli rozdělit na dva talíře, když máme dvě děti. Bylo by to prosím možné?“ zeptala jsem se, zatvářila jsem se mile a usmála se na číšníka. A on suše a s klidem řekl: „Ano, možné to je, ale bude to s příplatkem.“
„Kolik bude ten příplatek?“ zeptala jsem se. Čekala jsem, že to bude nějaká symbolická částka, že to bude například dvacka, což by mi za to, že zašpiníme druhý talíř, přišlo celkem adekvátní. „Je to třicet procent z ceny jídla,“ odpověděl mi tónem a s výrazem, který naznačoval, že o tom dál nebude debatovat. V hlavě mi rychle projelo, kolik to může být. A vyšlo mi to na padesátikorunu.
Nemáme zájem
„Tak o tohle nemáme zájem,“ odpověděla jsem a mlčela. A začínalo být dusno. „A co tedy chcete?“ zeptal se číšník. Myslím, že to vyznělo jasně: nemáme zájem jíst tady. „Zrušte naše objednávky, my se zvedáme a odcházíme,“ řekla jsem zcela rázně. A to číšníka zarazilo. Asi myslel, že nad padesátkou mávneme rukou, když máme děti, že si nebudeme komplikovat život, ale my ne.
„Já se zajdu zeptat, jestli by to nešlo nějak udělat. Vydržte mi prosím,“ vysoukal ze sebe a svižným krokem běžel do zázemí restaurace. Do minuty byl zpět. „Ptal jsem se a rozdělit svíčkovou na dva talíře nebude problém, bez příplatku samozřejmě,“ dodal. A bylo vyřešeno.
Dobře jsme se najedli a neplatili ani o korunu navíc. Tedy až na dýško, které jsme nakonec číšníkovi dali, i když jsme původně byli rozhodnutí, že ani ten nedostane ani korunu. Ale nevíme, jestli ten nápad s třiceti procenty je vůbec jeho, nebo je to výmysl vedení. A on je jenom ten, skrz kterého ta informace musí jít.
