Článek
Občas si vyrazíme s přáteli. Dáme si něco k pití a povídáme si. Je to fajn večer, člověk si odpočine, vypadne z domu. Ale to by nám ho nesměla zkazit obsluha. Co na tom, že jídlo a pivo v restauraci mají dobré, když to kazí personál. A to se teď bohužel stalo. A moc nadšení jsme z toho rozhodně nebyli.
Dáme si 4 piva
Jednoduchá objednávka. Přišli jsme, sedli si ke stolu. Vzali jsme si jídelní lístky a než si vybereme jídlo, objednali jsme si 4 piva. Protože restaurace byla skoro prázdná, nečekali jsme, že budeme čekat nějak dlouho. Ale zmýlili jsme se. Minuta, dvě, tři, pět, a pivo pořád nikde. A protože jsme, když jsme se trochu naklonili, viděli k výčepu, nestačili jsme se divit.
Servírka místo toho, aby dělala naši objednávku, tam stála, v ruce držela mobil, něco do něj ťukala a zároveň si tam povídala s kamarádkou, která za ní přišla. Žádné čepování našeho piva, ale rozhovor a datlování do mobilu. Další minuty uběhly a my konečně viděli, že se za pípou začíná něco dít.
No konečně
Piva konečně donesla, trvalo to přesně deset minut. Když nám je položila na stůl, můj partner si neodpustil poznámku. „No konečně, docela to trvalo,“ pronesl směrem k servírce. A ona? Místo omluvy se na něj nepříjemně ušklíbla a řekla: „Nemám tady jenom vás, tak si holt musíte počkat, než obsloužím i ostatní.“ Bylo vidět, jak se cítí dotčeně.
A tohle zase nepřenesl přes srdce přítel mé kamarádky. „Hlavně obsloužit mobil a povídat si s kamarádkou, co?“ reagoval na to, co jsme od stolu viděli. Na to už mladá dáma nic neřekla a odešla. Bez toho, aby nám objednala jídlo. Asi na to v tom rozčilení zapomněla. No nic, tak si objednáme příště, až přinese další pivo, až takový hlad nemáme.
Rychle, ale nepříjemně
A potom už to bylo celkem dobré, pokud jde o rychlost. Ale z hlediska nějaké sebereflexe se nezměnilo nic. „Ještě 4 piva?“ zeptala se, když viděla, že máme dopito, a šla pro sklenice. „Ano, a můžeme si objednat i jídlo?“ slušně jsem se zeptala. Ve stylu, že chci zakopat válečnou sekeru a že můžeme být zase všichni jeden na druhého milí.
Ale servírka neměla zájem. „No jo, klidně, tak co chcete,“ suše odpověděla. Tak jsme si objednali, ona beze slova sbalila jídelní lístky a odešla. No a zbytek večera? Jídlo bylo dobré, pivo taky, až na servírku vše v pořádku.
Tak jsme se jí taky „odměnili“: dýško se zaokrouhlilo jen na pětikorunu, takže dostala od obou párů dohromady 3 koruny. Bylo vidět, že z toho nadšená není. Tak jsem se na ni podívala a říkám: „Snad si nemyslíte, že za ty vaše kyselé obličeje, aroganci a za vaše chování si zasloužíte něco víc?“ Ona mlčela, sbalila kasírku a dost nepříjemným tónem řekla: „Nashle.“ A zmizela u výčepu.
