Článek
Mají nám nákupy usnadnit i ulehčit. Někdo proti nim brojí, že si připadá jako neplacený brigádník, ale mě samoobslužná pokladna vyhovuje. Opravdu mi celý proces zaplacení nákupy urychlí. Ale jen za předpokladu, že nakupuji skutečně sama. Jakmile jdu se synem, nastává peklo.
Klidně si ho sněz
Naši nákupní cestu začínáme u pečiva. A jak už to bývá, můj potomek si hned na úvod udělá zálusk na rohlík. No, proč ne, tady ho máš. Alespoň nebudeš mít hlad a budeš mít zavřenou pusu. A já budu mít více času na nakupování. A tak kouše, jedno sousto za druhým a za chvíli je po rohlíku. Skvělé, nemusím chystat svačinu, ideální stav.
Ano, kousni si
Nekupujeme jenom rohlíky, ale i další pečivo. Třeba koblihy. Můj bystrý syn toho hned musí využít a ochutnat. Tedy, spíše zjistit, jakou marmeládu uvnitř kupovaná kobliha má. Po pár soustech zjistí, že červenou. Vše je v pořádku, a tak vrací nakousanou koblihu zpět do sáčku.
Mňam, kapsička
Dostáváme se pomalu ale jistě k mléčným výrobkům. A co jiného zde zaujme děti, než chutná kapsička. Jahodová, kakaová, nebo vanilková. Pár jich házím do košíku a jednu podávám i mému Otesánkovi, který ji pochopitelně také musí ihned ochutnat. Trochu si z ní potáhne, já zavřu víčko a vracím ji zpět do košíku.
Mám žízeň
Jak by také ne, když jsi snědl celý rohlík, několik soust koblihy a také tvarohovou kapsičku. No, jak to vyřešíme? Nějakou lahví s pitím. Beru ji, otevírám a podávám k napití. Skvělé, dehydratace nehrozí, žízeň je zažehnána a já jenom doufám, že syn nebude následujících deset minut potřebovat na záchod.
A nastává peklo
Automaticky přicházím k samoobslužné pokladně. Na displeji volím počet koupených rohlíků, pokládám je na váhu a ejhle. Problém. Chybná hmotnost. No samozřejmě, když z šesti rohlíků je jeden snědený a 5 jich na naprogramovanou hmotnost nedostačuje. Gestikuluji na personál, spíše neochutná prodavačka přichází, vysvětlím jí své trable, ona něco nakliká a pokračuji dále.
A je tu repete, nakousaná kobliha. Počet 4 kusů sice sedí, ale ta jedna je nakousaná. A těch pár gramů, co skončilo v synově bříšku, přináší stejný problém jako s rohlíkem. Znovu volám pokladní a znovu vysvětluji problém. Tentokrát s velkou omluvou. Opět rychlé vyřešení a já pokračují dále.
Sakra, ta zpropadená kapsička, opět problém s hmotností. Prodavačka přichází, už jí ani nemusím nic říkat a ví, kde je problém. Rychle se snažím udržet ji u pokladny, protože jsem si vzpomněla na tu upitou vodu. Tu mi nelibě vytrhne z ruky, namarkuje, odklikne a položí na váhu. Uff, je to v pořádku.
Já namarkuji zbytek nákupu, zaplatím, zboží vrátím do košíku a ujíždím pryč. Hanbou se propadám a říkám si, že tenhle obchod ve svém vlastním zájmu dlouho nenavštívím. A až někdy ano, a se synem, rozhodně půjdeme na klasickou pokladnu. Sice vystát frontu, ale s jistotou, že nebudeme za exoty.
