Článek
Umělá inteligence je na vzestupu. Dokonce se mluví o tom, že dokáže nahradit lidi v mnoha profesích. Konkrétně se jedná třeba o pracovníky zákaznické podpory, programátory, grafiky a také copywritery. Tady zpozorním. Považuji se sice spíše za pisálka než copywritera, ale o to hůř. Začínám přemýšlet. Když mě má AI jednou nahradit, proč ji rovnou nevyužít k tomu, aby za mě něco napsala? Tak jdeme na to.
Placený ChatGPT
Začínám studovat návod, jak ChatGPT zcela ovládnout. Na první pohled to není nic složitého. Zadám, co chci, a umělá inteligence mi nabídne výsledek. Zkouším to – chci pár jednoduchých lifestyle článků. Ale ouvej. Neplacená verze mě zklamala. Na první pohled je z výstupu jasně vidět, že ho psal robot. No, co se dá dělat. Když chci, aby za mě někdo makal zadarmo, musím pustit chlup. Ta investice se mi přece vrátí. A tak investuji 20 dolarů do placené verze.
Placená verze je sice při tvorbě textů pomalejší, ale na první pohled je rozdíl v kvalitě patrný. Ale jak říkám, pouze na první pohled. Jakmile se do textu nořím hlouběji, zjišťuji, že počítač jde v tématech hodně po povrchu, používá obecné fráze a mnoho vět je takzvaně „na jedno brdo.“
Co dělám špatně?
Vracím se k návodům a zjišťuji, že chyba je ve mně. Čím lépe zadám požadavek na text, tím lepší výstup prý dostanu. Dobrá, nemyslela jsem si, že napsání článku o tom, jak pečovat o čistotu pračky, je nějaká raketová věda. Zdrojů je na internetu tolik, že bych je za celý svůj život nedokázala všechny přečíst. Ale očividně tak stručné zadání umělé inteligenci nestačí.
Druhý pokus
Definuji, jak dlouhý článek chci, jaké má mít téma. Definuji i to, jakým stylem má být psán, kdo má být autor, na koho má článek cílit, kde bude umístěný. Určuji i to, co konkrétně má v článku zaznít a čemu by se měl vyhnout. Dokonce specifikuji délku odstavců, zda používat podnadpisy a zda jsou ku prospěchu odrážkové seznamy. Zadání ladím doslova do posledního detailu.
A šup, mačkám klávesu Enter a čekám na výstup. Ano, uznávám, výsledek je lepší než ten první. Ale že by to byla nějaká sláva, to se říct nedá. Pokračuji tedy dál. Čtu jeden odstavec po druhém. Ke každému dávám zpětnou vazbu. Píšu, co se mi líbí, co ne, co v něm chybí a jak bych ho chtěla upravit. Takhle to udělám ještě dvakrát a konečně mám text, který by šel publikovat.
Ještě kontrola
Mám jistotu, že si umělá inteligence něco nevymyslela? Nemám. Takže musím ještě všechny informace raději ověřit, aby pod mým jménem nevyšlo něco, co obsahuje polopravdy, mýty, nebo dokonce lži. Musím ale říct, že až na pár drobností bylo v tomto směru vše v pořádku. Ostatně, jak jsem psala, udržování pračky v čistotě není žádná raketová věda a každá hospodyňka z fleku vychrlí několik rad, jak na to.
A tohle mi má pomoci?
Konečně mám text, se kterým jsem spokojená a který bych mohla publikovat. Zvednu levou ruku a podívám se na hodinky. Nechce se mi věřit, že už je tolik. Zkontroluji přesný čas na počítači i mobilu a skutečně. Všechny ty peripetie s tím, abych si článek od umělé inteligence vyladila k dokonalosti, mi vzaly dvojnásobek času v porovnání s tím, kdybych si ho napsala sama. Jestli takhle funguje umělá inteligence, která mě má nahradit, tak jsem klidná. Za prvé, někdo stejně musí to zadání dát dohromady, a za druhé, cena takového článku bude kvůli času dvojnásobná, než kdyby ho člověk napsal přímo. Takže pá pá, mých 20 dolarů, další už do umělé inteligence neinvestuji. Nemám k tomu důvod.
