Článek
Když se s tvorbou SVJ začínalo, dost možná se to jevilo jako skvělý nápad. Ostatně proč by ne. Lidé mající byty v jednom domě se budou sami mezi sebou rozhodovat, co chtějí, co nechtějí, kam budou investovat peníze a kolik budou platit. Společenství vlastníků jednotek má dobrý teoretický základ, ale praxe opět ukazuje, že je to něco strašného.
Budeme platit více
Když se jedná o penězích, vždycky to znamená nejenom hojnou účast, ale také plamennou diskusi. Tentokrát jsme projednávali to, že zvedneme výši příspěvků do takzvaného fondu oprav. Tedy že zvýšíme částky za metr čtvereční, které bude každý odvádět. Za tyto peníze se potom realizují různé opravy, investice a tak dále.
Na pozvánce bylo toto téma pochopitelně uvedeno, stejně jako návrh, že se bude platba zvyšovat. A nechyběla ani částka, o kolik by to mělo být. A bylo jasné, že tohle se bude hodně řešit. A také že jo. Zatímco my mladší jsme byli obvykle pro, starousedlíci z řad seniorů byli pochopitelně proti. A začal boj.
Odmítám platit víc
Pan Dvořák, samozvaný mluvčí několika seniorů na schůzi, hned a rázně ukončil debaty o tom, že by se mělo platit víc. On má prý malý důchod, jakž takž vyžije a opravdu nechce dávat měsíčně několik set navíc do nějakého fondu oprav. A ostatní mu jenom přitakávali. Že je to prý zbytečné, že se vždycky platilo stejně, že k tomu nejsou objektivní důvody.
Marně jsme se jim snažili vysvětlit, že se rychleji našetří na plánované investice, že si nebudeme muset tolik půjčovat, že nebudeme přeplácet na úrocích. Že peníze můžeme i trochu zhodnotit. K tomu nebylo. Tato „stará garda“ argumenty nás mladých prostě nebrala. Ani si je nevyslechla.
Co z toho budu mít
Když se do role mluvčího pasoval pan Dvořák, oslovili jsme ho s jasným dotazem – proč nechcete, aby se dům vylepšil, opravil, aby se vyřešily všechny problémy? On se jen na chvíli zamyslel a potom odpověděl. Upřímně, rázně. Víte, já jsem už starý, kdo ví, jak tu dlouho budu. Mně je to úplně fuk, jak to s tímhle domem dopadne. Já se jakékoliv modernizace nedožiji, tak na ni odmítám přispět.
Tímhle rozesmál většinu lidí. Na jednu stranu to bylo vtipné, ale na druhou dost sobecké. Jeho dům jistě zdědí jeho příbuzní. Byli by rádi, že mají bydlení v dobře fungujícím, revitalizovaném, opravovaném domě. Ale ani to si Dvořák vysvětlit nenechal. Prý ať se to zvelebí za jejich peníze, ne za jeho.
No a jak to nakonec dopadlo? Špatně. Zálohy na fond oprav se zvyšovat nebudou, hlasování bylo jasné. Takže SVJ zase ukázalo, jak nesmyslný systém to je, když máte v domě lidi, kteří zastávají názor „po nás potopa“.
