Brečela jsem, že zaniká tradice. Pak jsem si položila otázku a bylo ticho

Krajky, sklářství, porcelánové výrobky. Ale i obuvnictví nebo oděvnictví. To je jen krátký výčet oblastí, kde můžeme najít tradiční české výrobky. Produkty, které byly, některé možná ještě jsou, jiné snad i stále budou, vyhlášené nejen u nás, ale i po celém světě. V podnikatelském světě, v kapitalismu, je ale běžný nejen úspěch, ale i neúspěch.

Může to znít smutně, ale je to běžná věc. Mám na mysli krach firem. Je jedno, jestli krachne nějaká nová firma, která se neuchytila, nebo vyhlášená, desítky let fungující, která měla zákazníky po celém světě. Je sice smutné, že končí něco, co můžeme označit slovy jako tradiční, vyhlášené, unikátní či ručně vyráběné. Ale tak to v podnikání prostě chodí.

Najít viníka, který je první na ráně, zvládneme snadno. Může za to třeba vláda, vysoké ceny elektřiny a plynu. Může za to nedostatečnost dotací, špatné podnikatelské prostředí, ale třeba i zákony či byrokracie. Taky za to pochopitelně může třeba nedostatečné clo na zahraniční výrobky, nebo až přílišná otevřenost zahraničního obchodu. Tolik možností, ze kterých si můžeme vybrat.

Realita je ale trochu jiná. Může za to každá z nás. Každá, kdo smutní nebo dokonce nadává na to, že nějaký tradiční, dříve vyhlášený výrobek končí, by si měla položit jednu otázku: „Kolik daných produktů, v jakém finančním objemu, jsem si za posledních deset let koupila?“ A odpověď na tuto otázku bývá často jednoduchá — nula.

Brečíme tu, že něco končí, že něco zaniká, ale nám samotným byly tyhle vyhlášené tuzemské produkty úplně „u zádele“. Nezajímaly nás, nikdy jsme je nekoupily. A teď kvůli nim budeme smutnit, nebo snad hledat viníky daného stavu? Vždyť je to vrchol pokrytectví.

Až zase příště nějaký vyhlášený, známý český produkt zkrachuje, začněme u sebe. Kolik věcí dané značky jsme si v poslední době koupily, kolik jich máme doma? Nebo se nám to v kuchyni hemží sklenicemi značky Ikea za pár šupů? A šatní skříň máme plnou hadrů z nadnárodních obchodů, kterých jsou plné supermarkety? A odkud nám chodí balíčky, které si na internetu objednáme — není to náhodou země jako Čína?

Nebuďme smutné, je to v pořádku. O úspěchu a neúspěchu by měl vždy rozhodovat trh. To, že doma žádné tradiční tuzemské výrobky nemáme, není nic špatného. Prostě je nevyužijeme, nepotřebujeme, stačí nám alternativa. Běžnější, levnější, sériově vyráběná. Je to vždy zákaznice, kdo rozhoduje. A je na firmě, aby dokázala zareagovat. Pokud to neumí, ať krachne.