Myslela jsem, že platím za jídlo. Pak mi číšník naúčtoval tohle a já zírala

Říká se: bez peněz do hospody nelez. Jinak řečeno, pokud nemám dostatek financí na tuhle službu, měla bych sedět doma. Jídla i nápoje v hospodách a restauracích prostě stojí víc. Někdy ale i ta, která má peněz dost, zvažuje, zda do některých podniků vlastně jít. Proč? Některé účtované věci už souvisí spíš s drzostí a zlodějinou.

Objednáváte si pro své děti takzvanou dětskou porci, tedy poloviční jídlo? Pokud ano, zbystřete. Zajímejte se hlavně o to, kolik jídla váš potomek dostane a kolik to bude stát. Obvykle je to porce přesně poloviční, která ale stojí 60–70 % z ceny porce dospělé. Nebo je to přesně polovina, ale navíc s paušální třicetikorunovou částkou.

Chápu, že když má jít o nějakou minutku, kde je potřeba odhadnout menší gramáž masa nebo hranolek, je to pro kuchaře komplikace. Ale u nějaké hotovky? Jestli dá místo šesti knedlíků tři a omáčky jen půl naběračky, to je opravdu důvod k tomu, aby si účtoval poplatky navíc?

Vlastní zkušenost z východních Čech. Nevím, jestli je tomu stále, od té doby jsem do toho podniku nepáchla. Ale restaurace pořád existuje a funguje. Psal se rok 2015 a my jsme se rozhodly dát si s partnerkou jednu pizzu, ale rozdělenou napůl, na dva talíře.

Pochopila bych nějaký drobný poplatek za zašpinění jednoho kusu nádobí navíc. Ale nám naúčtovali 40 % z ceny navíc. Ano, tak to stálo i v menu: „Pizza konzumována dvěma osobami plus 40 % z ceny.“ Takže na některé pizzerie taky pozor.

Couvert, chcete-li kuvér. Co si pod tímhle označením představit? Rozhodně zcela nesmyslně účtované věci, o které nikdo nestojí, ale musí je v některých podnicích zaplatit.

V tom lepším případě se jedná o jednorázovou paušální platbu za neomezenou konzumaci třeba pečiva nebo použití dochucovacích prostředků. V tom horším případě je kuvér účtován jen za to, že máte prostřený stůl. Tedy za věc, kterou v restauraci tak nějak očekáváte.

Chápu, někdo musí vzít karafu, sklenice, vodu natočit, při dobré vůli do ní dát citron. Ale účtovat několik desítek korun za tuhle službu? To už je trochu přes čáru. Je jasné, že hospoda není charita, ale rychlým výpočtem musí každé dojít, že na té karafě kohoutkovice vydělávají víc než třeba na pivu — když to porovnám se vstupními náklady i samotnou náročností přípravy.

Když si nevšimnete detailu v jídelním lístku, za jídlo zaplatíte víc, než jste čekaly. Známý nešvar některých hospod je účtovat dle skutečné váhy. Typicky se to děje třeba u ryb. Takže když si objednáte jednoho pstruha, nečekejte standardizovanou porci jako u jakéhokoliv jiného masa. Kuchař tu rybku nejprve zváží a teprve potom připraví. A číšník naúčtuje.

Paradox je, že do poslední chvíle vlastně nevíte, kolik vás takové jídlo bude stát. Jestli jde o opravdu pořádný kus ryby, skvělý způsob, jak natáhnout hosta.

Pokud máte zafixováno, že o dýšku rozhodujete vy samy, možná vás některé podniky překvapí. Na lístku totiž můžete najít položku označenou jako „tip“. Tedy automatické dýško, bez ohledu na to, zda jste byly spokojené, nebo ne. A jak je velké? I to si rozhodne restaurace sama za sebe. A to už se nedá nazvat jinak než záměrnou zlodějinou.