Článek
Spojíme příjemné s užitečným, vyrazíme na procházku, stavíme se na dětském hřišti, cestou to vezmeme přes obchod a nakonec zamíříme k tomu hlavnímu, ke stánku se zmrzlinou. Jeden nový u nás nedávno otevřeli a já byla zvědavá, jakéže to tam mají.
Je to jednou za čas
Nejíme zmrzlinu denně, takže mě nikdo nemusí poučovat o tom, kolik je v ní cukru, kolik je v té levnější chemie nebo dalších látek. Zastávám názor, že vše je o množství. Dát si jednou za čas zmrzku nebo cokoliv nezdravého pro nás není žádný problém, ani z toho nemám trauma. Takže ani neřeším, jestli je zmrzlina nějak extra zdravá, kvalitní, domácí, bez chemie, s jakým množstvím cukru atd.
A neřešila jsem to ani u našeho nového stánku, který otevřel. Prostě jsem se rozhodla, že ho půjdeme vyzkoušet a sami si uděláme názor, jakou zmrzku tam mají. No, teď už bohužel vím, že jsem si nějaké informace měla raději zjistit předem.
To stojí tolik?
Přijdeme ke stánku, já se dívám na nabídku a v tu chvíli na mě jdou mrákoty. Jakou mají, jakou mají, křičí děti. Nejradši bych jim řekla, že žádnou, že je zavřeno, že si koupíme jinde. Ale nenapadá mě, jak to podat, když už jsem je sem táhla přes půl města a cestou si vyřídila své věci. Holt za blbost se platí, tady doslova. Nemám to srdce jim říct, že půjdeme jinam, když jsem jim to tady slíbila. Ani nejsem jednou z těch, co by před dětmi řešily peníze, že je něco drahé nebo si to nemohou dát.
A tak jim čtu nabídku zmrzliny a během toho se mi protáčejí panenky. Vím, že budu muset dát za malou 68 Kč, za střední 104 Kč a za velkou 138 Kč. A když slyším jenom: „A mami, jakou si dáš ty?“, vím dobře, že dalších pár desítek korun ještě zaplatím za svou, když půjdu jen do malé.
Dobrá, ale…
Tak objednáváme, já s ne úplně šťastným výrazem platím a pak jdeme ten zázrak ochutnat. Ano, je dobrá, ale že by to byl až takový šlágr, to zase říct nemůžu. Za ty prachy jsem dost možná měla větší očekávání, čekala jsem úplnou bombu, něco vyloženě extra. Prostě byla to dobrá, chutná, osvěžující zmrzlina.
Jak jsem se potom dočetla na webu, tak i kvalitní, ze skvělých surovin, bez chemie… No, však to znáte taky, ty líbivé řeči, které nerozporuji, ale vadí mi, jak výrazně dneska navyšují cenu. A někdy až do extrémních výšin.
Zmrzlina, nebo oběd?
Dětem chutnala, mně také. Nemůžu říct křivého slova. Ale že by to bylo něco, co by mě, jak se říká, vystřelilo z bot? To teda ne. Vím o mnoha jiných zmrzlinách, které stojí polovinu a které bych dokázala hodnotit úplně stejně.
A pak mi jen proběhlo hlavou, kolik nás stálo meníčko v restauraci, ve které jsme byli na obědě. Menu 1, levnější jídlo s polévkou, stálo 122 Kč. Menu 2, opět hlavní jídlo a polévka, vyšlo na 131 Kč. Za tuhle cenu jsem se solidně nadlábla chutné české masové klasiky. A tady bych stejnou částku dala za kelímek jedné zmrzliny.
Co si dám příště? To už vím moc dobře. Vezmu děti na levnější meníčko, v obchodě si koupíme nanuka a budeme spokojení všichni. Já, děti, naše bříška i moje peněženka. Ale zároveň dodávám – každý ať podniká, jak chce, prodává za kolik chce. Je volný trh, a pokud je někdo ochoten 138 Kč za zmrzlinu dát, nechť tak činí dál.
