Článek
Vím, že na obsluhování hostů v restauraci není potřeba žádné extra vzdělání. Sice na číšníky a servírky existují školy, ale kdo ji nemá, ten do tohoto oboru snadno vpluje. Stačí se naučit základy práce obsluhy, být milý a také umět počítat. A to je celé. Zbytek dovedností se postupně nabaluje s každým dnem, kdy člověk získává větší a větší praxi.
To by zvládl každý
I když vím, že nedělám žádnou raketovou vědu, jsem hrdá na to, že jsem ve svém oboru dobrá. A tak mě vždycky dokáže hodně naštvat, když se objeví názor, že moje práce je podřadná a že by ji zvládl úplně každý, že je k ničemu. No a přesně tohle jsem slyšela od čtyř mladíků u stolu, kteří k nám přišli na jídlo a dali si k tomu pár piv.
Byl docela frmol a jim se nelíbilo, že na své objednané pivo museli čekat o trochu déle – tím myslím, že ho nedostali obratem, ale zhruba za dvě minuty. To hned začali přede mnou řešit s divnými poznámkami o tom, jak jsem pomalá a že mi to trvá.
Jdete si to zkusit?
S úsměvem jsem jim navrhla, že příští pivo si mohou zkusit načepovat a přinést sami, když je to podle nich tak jednoduché. Místo aby na tu výzvu přistoupili, pokračovali v arogantních řečech, že to přece není jejich práce a že já jsem tu od toho, abych ji dělala pořádně – a že prý už tak podřadné zaměstnání nedokážu vykonávat dobře.
Mávla jsem nad tím rukou; pokud jim dělá radost někoho bezdůvodně urážet a shazovat, ať si to užijí – ono se jim to vrátí. Jsem profesionálka: do jídla ani piva jim plivat určitě nebudu, obsloužím je jako každého hosta a budu doufat, že buď zavřou ústa, nebo co nejdřív odejdou.
Jdeme platit
Dali si jídlo, každý tři piva, a prý budou platit. Zvlášť a hotově. Rozdělila jsem jim na kase útraty a rovnou s jednotlivými lístky vyrazila ke stolu – s tím, že si je trochu vychutnám. Před každého jsem položila lístek s částkou.
První vytáhl tisícovku, zaokrouhlil účet na celou desetikorunu, já vzala peníze a začala mu vracet. Položila jsem na stůl o 200 Kč méně a stále držela otevřenou kasírku. On peníze přepočítal a uložil do peněženky.
Zeptala jsem se ho, jestli mu nevadí, že dostal o 200 Kč méně, že ještě v kasírce hledám dvoustovku. Vyjeveně se na mě podíval; podala jsem mu chybějící dvoustovku se slovy, že i na podřadné pozici musí člověk umět počítat – a že, jak vidno, pán tvorstva s jistě dokonalou prací najednou zjišťuje, že mu dělá problém matematika základní školy.
Ty zbývající tři už jsem nijak netrápila, rozloučila se a nechala je odejít s pocitem, že jsem jim ukázala, že nejsou tak dokonalí, jak si myslí, a že právě rychlé a přesné počty jsou u servírky důležité. A proto ne každý tuhle práci může zvládnout.
