Článek
Každý má dneska plná ústa svobody a demokracie. Ale jenom do té doby, dokud mu někdo pomyslně nerozšlape jeho bábovičky. Metafora s nimi je záměrná, chci se věnovat tématu volné výchovy. Ta je založena na tom, že vztah rodič – dítě je rovnocenný. Každý má právo na své názory, každý má nárok na jejich prosazování. Rodič se stává parťákem a kamarádem.
No, nic proti liberalismu a moderním přístupům, ale nic by se nemělo přehánět. Teorie volné výchovy zní sice krásně, ale praxe ukáže, že je něco takového nereálné. Dříve nebo později takový rodič stejně musí narazit na mantinely současné společnosti. Až si bude chtít dítko osolit čaj, klidně mu to dovolíte. Ať samo zjistí, že to není dobrý nápad. Ale až bude chtít jít v lednu do školky v tričku a kraťasech nebo bude chtít jít místo po chodníku po silnici, už budete muset zakročit. Ona volnost se najednou musí vytratit. Stoprocentní volná výchova je jen teoretická iluze.
Tolerujme a respektujme
Rodiče prosazující volnou výchovu po všech ostatních chtějí jediné. Respekt a toleranci. Chtějí, abychom jejich styl výchovy brali jako standard. Něco běžného, klasického, v dnešní době normálního. Ano, proč by také ne. Je svoboda, každý má právo vybrat si svůj výchovný styl podle svého uvážení. To je v pořádku. Zakazovat něco někomu není správná cesta.
Ale nekritizujme
No jo, ale ti rodiče nechtějí jenom respekt a toleranci. Oni často chtějí i náš souhlas. Chtějí naše uznání v tom smyslu, že právě jen a pouze jejich přístup je ten nejlepší. Dokonalý, ideální. A to je problém. Svoboda není a nikdy nebyla o tom, že někdo bude násilně prosazovat své názory a postoje. Ano, klidně si vychovávej dle svého, ale počítej s jiným pohledem na věc i možnou kritikou.
Svoboda naruby
Téhle situaci říkám svoboda naruby. Chce se po nás nejenom tolerance k jinému přístupu, ale také nulová kritika. A to považuji za problém. Ne v tom smyslu, že mám něco proti volné výchově. Ale v tom smyslu, že na každém stylu vidím něco. A klidně to řeknu.
Vadí mi fyzické tresty, vadí mi přílišný autoritativní přístup. Stejně tak mi vadí až přílišná volnost dětí. Nebo jejich neschopnost včlenit se do společnosti. A je to můj názor, můžete s ním souhlasit, ale také nemusíte. Stejně jako já nemusím souhlasit s tím vaším.
Máme svobodu. Vy ve vaší výchově, já ve svých pohledech na věc. Já mám právo kritizovat váš přístup, vy máte právo kritizovat ten můj. Takový svět je v pořádku. Bez násilného prosazování jedné metody na úkor druhé. Bez zákazů čehokoliv, co se vymyká. A neplatí to jenom ve výchově. Ale i v diskusi pod tímhle článkem. Já napsala svůj názor, vy můžete také. Když to dokážete stejně slušně jako já, bude to jen dobře.
